s klobouk. S Fouskem rybnikářem zabili jsme jednoho mládence za Hlínou, jdouc k Třeboni. Fousek mu dal nejprv sekyrou a potom rejčem a já dobil holí. Mládenec ten byl řezník, vzali jsme od něho 10 kop. já 5 a on též. Je to na 3. rok.« (Archiv kutnoh. č. 1786, 2.)

»Buď zřítelnicí oka, buď nám všeho dražší, naše řeč, ni stínem nesmí utrpěti vinou naší naše řeč.« Tak soudil o mateřské řeči před 30 lety Sv. Čech. Dnes mluvil by básník jinak. Našemu studentstvu není dnes mateřská řeč »zřítelnicí oka«, »nezvoní mu rajskou hudbou«. Na dnešní studentskou češtinu hodí se sloka Kollárova: »Bych rozuměl smyslu knih českých dobře nynějších, češtinu překládat v češtinu dřív si musím.«

Poslyšme rozhovor (netvrdím, že všech) některých pošetilých a ubohých studentů: »Tě péro! Tě lupen! Kam suneš tu vrzající kostru? Do koncertu. Mhm. Proto ten tvůj vohoz. A jak to máš vyřešený u krku! Nenamichuj mne a dupej taky. Neblbni nahlas! Cák mam vlezný 1 Zatáhnu to za tebe. Ty máš prachy1? To pojď raděj do bijáku. Tam dnes bude psina. Co dávají? Ani nevím. E, to máš fuk. Biják nemám rád. Tak pojď do prodloužený. Tam bude správná pára. Nenalejvej! Nehoupej mě, jo? Kdo tam bude? Ta šamotka Z. a ta piksla vod kunerolu P., ne? Bude tam K. Ta fuchtle? To by pes nesněd, když ona rozváže mluvnici. Ale baví. Skáče furt do zpěvníku, že se k slovu nedostaneš, dej si zahrát. Tak mě nebav a vodprejskni, emaile! Počkej! Byls dnes v gymplu? Ulil jsem se. Čul jsem, že budu taženej z matiky a že by byla kule. Já šel ráno do boudy, ale jak začaly padat pumy, řek: jsem, že mě bolí levý zub a vypaď jsem. A teď se jdu rozšoupnout. Tak plav. Měj se hezky, kup si švestky, vyndej pecky a koukej, aby ses neudávil. Pozdravuj doma šifonery. Tak uleť, papíre!«-------

Jsem přesvědčen, že čtenář vážně kroutí hlavou a myslí, že je to při nejmenším hotentotština, ale ubezpečuji ho, že je to nejmodernější čeština, kterou může slyšeti všude na procházce, ve věnečku, v koncertní síni, všude, kde je shromážděna ta část studentské mládeže obého pohlaví, která si v těchto nechutnostech nedůstojných libuje. Aby rozhovoru tomu rozuměl, přeložíme do nemoderní češtiny aspoň záhadnější slova: »Tě péro, tě lupen« jsou náhradou za zastaralé »na zdar«. Sunouti kostru, jíti. Vohoz, oblek. (Seš nóbl vohozenej, jsi pěkně oblečen.) Vyřešený, upravený. Namichovati, pohněvati. (Na-