míclmutej, pohněvaný.) Yotravovati se, špatně se baviti. Dnešní mládež se všude votravuje: v přednáškách, koncertech, při dramatech v divadle a bohužel nejvíce prý ve škole. Místo práce všude jen »dřina«. Vlezný, vstupné. Vše, co dnešnímu vkusu jejímu nevyhovuje, jest »utahanina«. Zatáhnouti, zaplatiti. Prachy, peníze. Biják, biograf. Psina, veselá zábava. Fuk, lhostejné. Prodloužená, taneční hodina. Správná pára, veselá společnost. Slovo »správná«, vysloveno zvláštním pepiekým pří-zvukem, značí tolik, jako volná, nevázaná, »moderní. Nalej-vati, žertovati, tropiti si z někoho dobrý den, také »dělati si šprťouchlata«. Houpati někoho, nalejvati. Šamotka, slečna. Piksla od kunerolu, slečna. Fuchtle, starší slečna. Rozvázati mluvnici, mluviti. Skákati do zpěvníku, do řeči. Nebav mě, nežertuj, mlč. Vodprejsknouti, odejiti. Gympl, gymnasium. Ulíti se (válečné), ukrýti se, zachrániti se od něčeho nemilého. Ťaženej, vyvolaný. Matika, matematika. Kule, puma, nedostatečná známka. Bouda, učitelský ústav, taky pajdák, bučiteiák. Vypadnouti, odejíti. Rozšoupnouti se, vesele se baviti. Jsem rozšoupnutéj, veselý. Plovati, odejíti. Uleť, papíre, na zdar! Jak ti dupají králíci, jak ti dejchá kufr (jak se máš)? —

Dnešní řeč studentské mládeže a dnešní mravy její jsou bohužel snad památkou z války. Tehdy nebylo nikomu nic svatého, majetek cizí, čest, život, nic, a čím kdo byl hrubší, tím větší měl naději na vyznamenání. Hrubý život jevil se i v řeči (vojenská řeč byla už také pro příští pamět sebrána). Arětšina nemravii zmizela již ze života, ale v řeči studentské se zachovala, ba denně tvoří se nové, nemožné a urážlivé, neslušné výrazy. Upozornil na to již Ignát Herrmann v pěkné knize »Artur a Leontýnka« a upozornila varovnou domluvou v zajímavé studii o plzeňském nářečí v 1.' čísle Jarmila Skřivánková.

Píši otevřeně a bez obalu. Výsměchu o starosvětskosti se nelekám. Je nejvyšší čas, aby z úst naší studující mládeže zaznívala opět mateřština ryzí, čistá, jak po otcích jsme ji zdědili. »Český Lid« věnován jest studiu lidu našeho, hlavně venkovského. Venkov vždy zásoboval města a pak řady vedoucí inteligence přílivem zdravých, rozumných hochů studentů, kteří ještě neznali kalu spodiny velkoměstské, vyvěrající z ovzduší pepieké surovosti a sprostoty, urážlivé, ohavné, naduté, nerozumné řeči nevtipné. Je na rozvážném, ideálním a vlasteneckém studentstvu, aby druhům svým podobné řeči, jak jsme uvedli, netrpělo a štítilo se sprostoty. Je na profesorech a ředitelích, aby této nedůstojné stránce svých žáků bedlivou pozornost věnovali a důrazně zakročili. Toť účel našeho článku. Hodných studentů se to netýče. Chtěl jsem jen varovati v čas a zároveň zachovati smutný dokument dnešní poválečné doby