Předchozí 0153 Následující
str. 150

Havel aby sám neplatil, sklenici jednu i druhou na stůl rozlil a much k němu, až stůl téměř přikryly, se sletělo. Když se Havel do vůle medu napil, šenkýři svůj díl zaplativ, domů jíti chtěl, a vostatek, poněvadž mouchy s ním řad měly, aby na nich sobě dobýval. Na tom šenkýř přestati nechtěl, s Havlem tak dlouho se hadrujíc, před rychtáře se dostal.

Tu rychtář šenkýře jakožto původa a Havla obžalovaného vyslyšev a toho pilně podle práva jich pováživ, takto mezi stranami vypověděl: Poněvadž z řeči původa se vyrozumívá, že Havel u šenkýře med jest pil a jej, jak se mu líbilo, rozlíval a Havel tomu jest neodepřel, nýbrž se přiznal, protož aby on Havel takový med, co jest ho propil, šenkýři zaplatil a dále ehce-li koho z řadovníkův svých, jakož se na mouchy odvolává, viniti a je ne toliko ku právu připraviti, ale i mordovati právo propouští.

Šenkýř z nálezu poděkoval a Havel jemu takový řad zaplatil. Dále Havel pamatujíc na nález, mouchu na čele rychtářovým uhlídav, spěšně kladivem, kteréž za pasem měl, v čelo rychtáře, chtěje svýho jednoho řadovníka zabiti, jest uhodil tak, že rychtář se převalil a sotva zživěl.

Rychtář appelací o to vzal, měl-li jest Havel tak na právo šahati, čili nic, žádaje v tom za opatření. Páni stran přelíčení i nálezu rychtářova pilně pováživše, Havlovi proti rychtáři za právo jsou dali, takže Havel podle nálezu dobře se jest

zachoval.-------

Vysvětlivek a poznámek tento Šalomounský rozsudek nepotřebuje. Roku nemohl jsem se dopátrati. Podobá se, že jde o konec 17. století.

Jóža V achala:

Pozvání redaktora „Českého Lidu" na zabij očku do slezské dědiny.

Ukázka nářečí lidu z Pobezkydí na Těšínsku.

Pane redachture! Že stě se zase rozhodli vydovať ty noviny, co o luďach psaju, »Český Lid«, co se mi i moji robě Maryči, tak podobajú, to vům vinšuju velkého ščedroka (eli ho ešče němotě). Myslím, že by ně j věci ščedrok pro vás byl, aby lüde hodně vaše noviny čítali, bo v nich žodno polityka, ale všecko o luďach á pro luďi. A že by bylo třa též baj a i od nás z pod hůr cosik napsať, napišri, choť mi už baj ani oči něslužo, (musim měť na nose okulary) a ruka se mi kapku třase, že baj zavdy i kaňku iirobim. Ale myslim, že to tam v Praze poradíte vy-dnrkovať, choť je to i »po našemu« napisane, bo vitě, že my tu


Předchozí   Následující