Prameny selských her Vocedálkových.

Ferd. Břet. Mikovee, jenž se v padesátých letech velmi zajímal o starou lidovou naši literaturu a jenž z ní ve svém »Lumíru« každoročně přináší hojné ukázky, uveřejnil v něm r. 1855 také obsáhlý článek »Stopy selského či sousedského divadla v Čechách«, založený na divadelní činnosti a dramatických skladbách podkrkonošského písmáka ze Staré Vsi Františka Vo-ceďálka (Vodseďálek), nejtypičtějšího představitele těchto selských her v prvním čtvrtstoletí minulého věku. Voceďálek zemřel r. 1845 a'Mikovci se dostalo o něm hojných zpráv, jichž užil v jeho životopise, a kromě toho obdržel i většinu jeho rukopisů, jimž je věnována největší část jeho rozpravy. Podrobně vylíčil, jak Voceďálek v letních měsících v nedělní a sváteční odpoledne pořádal pod širým nebem divadelní představení, popsal tato představení a podal s četnými ukázkami obsahy her, jež Voceďálek básnil vždy v zimních měsících a potom je provozoval. Tak vzniklo v letech 1811—1816 několik jeho kusů, většinou s biblickými látkami ze Starého zákona: »Mojžíš«, »Tobiáš«, »David« a »Daniel«, jeden s látkou novozákonní, »Nová komedie o svatém Petru a Pavlu«, a jeden z českých pověstí, »Nová komedie o Libuši«; z nich se Mikovee, jemuž »Mojžíš« byl znám jen z malého zlomku, kdežto hry »Tobiáš« a »Daniel« mu zůstaly vůbec nepřístupny, nejpodrobněji obíral »Davidem« a »Libuší«. U znalce vývoje oblíbených látek, jako byl Mikovee, jenž v divadelních svých kritikách překvapuje bohatstvím látkoslovných vědomostí, překvapuje, že, ač svůj výklad spojil s historií reformačního biblického dramatu německého a s pašijovými hrami oberammergavskými, vůbec se nedotkl Voceďálkových předloh, ač byly na snadě. A tak čtenář jeho článku diví se pestrému ději Voceďálkových komedií, v němž se křiklavá obraznost snoubí s nehoráznou prostoducho-stí, nejednou zabíhající za meze nevkusu. Tyto komedie mají ovšem komposici zcela primitivní, jsou plny naivních lidových představ a jejich písmácká mluva, směs obratů lidových a vyčtených z bible a starých kronik snadno se vydává širokému a pohodlnému veršování, ale přes to na první pohled svědčí nejen o neukázněné povídavosti, nýbrž i o vyjadřovací lehkosti a