skladatelských schopnostech. Proto Voceďálek zaujal i německého překladatele našich literárních samouků Alfréda Wal daua, který z něho do knížky »Böhmische Naturdichter« pojal několik ukázek. Do vývoje naší dramaturgie jej stručnou zmínkou zařadil Jan Máchal v »Dějinách českého dramatu«.

Ale právě proto je důležito všimnouti si Voceďálkovy předlohy, neboť jen tak poznáme způsob jeho práce a můžeme oceniti jeho dramatické schopnosti: jsou ty pestré příběhy vlastním jeho výmyslem, a nejsou-li, jak pojal a zužitkoval svůj pramen"? Ukáži to stručně na oněch dvou hrách, jimiž nás podrobně provádí Mikovec, na »Davidovi« a na »Libuši«. Není ani třeba znáti tyto Voceďálkovy skladby celé, úplně stačí Mikovcovy ukázky a jeho reprodukce ostatního obsahu, neboť na jejich podkladě se nám úplně osvětlí duševní Voce-ďálkova dílna.

V »Davidovi« Voceďálek zpracoval historii slavného židovského krále od chvíle, kdy krále Saula na Hospodinův rozkaz Samuel vyzval táhnouti proti Amelechovi a kdy Saulova neposlušnost byla příčinou, že do židovských dějin vstupuje jeho příští nástupce David, jenž se vyznamená v boji s Goliášem a vzbudí tak žárlivost Saulovu; jeho pohnuté a dobrodružné osudy další poskytly hovornému písmákovi bohatou látku k četným zábavným výjevům, jejichž pořad se končí už za Davidova kralování smrtí Absolónovou. Předlohou Vo-ceďálkovou nebyly žádné hry o Davidovi, nýbrž přímo bible, první dvě knihy Královské (Samuelovy). Srovnání ukázek v článku Mikovcově a obsahu, Mikovcem podaného, s biblí ukazuje, že se Voceďálek své předlohy drží přímo otrocky, že úplně zachovává její postup, že jednotlivé části přejímá téměř doslovně, ovšem potud, pokud znění bible nutně mění svým rýmováním, že dále stručné znění některých míst poví-davě a nevýrazně opisuje a že jeho vlastním majetkem jsou jen některé lidové výjevy a písňové vložky, v nichž skladatel těží z obroublého selského humoru. Ve svém postupu Voceďálek ovšem hojně vynechával, ale zcela náhodně bez určitého a cílevědomého výběru; a tak v jeho zpracování zůstaly i momenty, jež v jeho podání nejsou bez nechutnosti.

Tak na př. podle Mikovcova obsahu zůstal u Voceďálka výjev ze Sam. I. 24. 4 a násl., v němž se líčí, jak Saul, pronásledující Davida, vešel do jeskyně, v níž se David skrýval (Lum. str. 881), a podobně Abigail, žena Nábalova, tlumočí svému muži řeč Davidovu (I. Sam. 25, 33 a 34; Lum. str. 882).

Na ukázku, jak Voceďálek znění své předlohy veršoval,, je možno uvésti na př. Davidovu odpověď na výzvu Goliášovu před jejich bojem: