Myskovsky klade vznik hervartovského kostela na konec 15. nebo na počátek 16. věku. Touto dobou možno podle značné pravděpodobnosti datovati i vznik tročanské »církve«. Další obdobou trocanského, goticky profilovaného portálu jsou sdružené dveře sloupkem dělené, gotické, dřevěného kostela v Grybově v západní Haliči z roku 1455 s obšírným latinským nápisem (kresba v »Teka grona konserwatorów Galicyi zachodniej«, I. 1900, str. 114—116.). V Horním Slezsku v Lubomi (na jihovýchod od Ratiboře) byl v tamním dřevěném kostelíku z rozhraní 15. a 16. věku portál, obdobný hervartovskému. Nadpraží bylo profilováno ve formě trojlistu (kresba »Zeitschrift für bildende Kunst«, 1888, str. 70, 72). V souvislosti s těmito^ gotisujícími portály na východním Slovensku, v západní Haliči a v Horním Slezsku možno se zmíniti o příbuzných portálech ve východní Haliči na území rusínskom (ukrajinském) v Drohobyču v tamních chrámech sv. Kříže a sv. Jiří. Podle A. Dzieduszyckého ve vídeňských »Mitteilungen,« ,(1888, str. 229) byl vystaven chrám sv. Jiří roku 1625. Na gotisujících portálech obou těchto chrámů je vidno, jak dlouho se v lidovém stavitelství církevním udržovaly gotické reminiscence (viz »Sprawozdania komi-syi do badania historyi sztuki w Polsce«, sv. VIII., seš. I., II. 1907, str. XLVII—L.). V Podkarpatské Rusi je obdobná gotická reminiscence na dveřích rusínske »církve« ve Vulchovici u Čina-dieva (na severovýchod od Mukaěeva). Nadpraží je profilováno v podobě trojlistu, zárubne jsou pokryty vroubkovým řezem.

Tročanská »cerkev« je historická a umělecká památka, k níž se budou nutně a často vracet všichni, kdo se obírají lidovým dřevěným chrámovým stavitelstvím Slováků a jihokar-patských Rusínů. Její půdorys, její konstrukce, její ikony jsou vzácnou svéráznou ukázkou intimního splynutí dvou evropských výtvarnjhjh kultur, byzantsko-rusínské na straně jedné, západoevropské, gotické na straně druhé. V Šaryši, zejména v Prešově a v Bardiově zapustilo ve středověku gotické umění hluboké kořeny. Z měst šířilo se toto umění do vesnického okolí a působilo pronikavě na lidovou slovenskou a rusínskou tvorbu stavitelskou i malířskou, jak je toho důkazem římskokatolický dřevěný kostel v Hervartově a »cerkov« řecko-východ-ního obřadu v Tročanech. Ikona »Snětí s kříže« na oltáři tročanské »církve« je stylisticky neobyčejně blízká malbám, na oltářích bardioviského chrámu sv. Jiljí. Troéanskou svéráznou dřevěnou »cerkev« třeba zařaditi do vzácných památek lidového1 umění rusínskeho stejným právem, jakým možno považovati tročanské řecko-katolické Slováky za iposlovenštělé Rusíny. Pro výtvarný význam zasluhuje tročanská »cerkov«, aby byla opatrována vládními činiteli, od památkové komise, jako oko v hlavě.