K. Havlíčka rozprávky o prapodivných staročeských i cizích zvycích a událostech.

V knihovně Národního musea chovají se lístečky drobné, na které si Havlíček zapisoval výpisky z Lessinga, Zimmermanna, z Webrova Demokrita, z rozmanitých i slovanských děl a časopisů, i chvilkové nápady i rozmarné záznamy zlomko-vité v podobě anekdot. Škoda zejména při zápisech z historie české, že nepoznamenal Havlíček, odkud čerpá svoje vědomosti, často nikde jinde nedoložené. Se svolením spr. výboru Národního Musea otiskuji z nich ukázku:

Dne 21. srpna 1782 ve Frauenmarku na hrabství Horten ském odpravená rota zbojnická, cikánská, jež nejen mordovala, nýbrž i těla zabitých jedla. Na svatbu jednou tři pojedli. Téhož roku dala život kráva jistého hodináře v Augsburku hříběti dobře způsobenému, bledě žluté barvy, jakož byla kráva. Lidé chodili se naň dívat.

V některých krajinách anglických ztratila vdova, rozmařile a prostopášně žijící, sídlo své na pachtovních gruntech. Do stala ho ale zase, když jela pozadu na černém kozlu, ocas v ruce, k nejbližšímu soudu, odříkávajíc zvláštní verše. Srv. vyobrazení žen nehodných v cestopise Haranta z Polžic podle zvyku východního.

Havlíček opsal si latinské pořekadlo, která žena jest nejkrásnější? Která má hlavu z Prahy, šíji z Rakouska, záda z Brabantie, bílé ruce a nohy z Kolína nad Rýnem.

G-ronlanďané věřili, že staré ženy mohou čarováním usmrtiti. Proto nepokládali za nic zlého, beze všeho slitování je zabíjeti. Ve starém Švédsku bylo prý tak málo chudých, že dobrodinci museli almužny posílat do cizích zemí.

Kde šly cesty pustými krajinami, zřízeny byly boudy pro cestující. Každý cestující musel v ní zanechati alespoň štípané dříví, aby jeho následovníci mohli se hned ohříti a usušiti.

Högström vypravuje: Dříve byli Švédi a Lapové bratři. Při bouři leklse Švéd a zalezl pod prkno, z kterého Bůh zázrakem vytvořil dům. Od té doby bydlí Švédi v domech. Lapové pod širým nebem.

Rýnský falckrabí chtěl píti ze znamenitého Heidelberskóho sudu a nařídil tedy purkmistrovi, aby každý měšťan do něho dal máz vína. Chytrý purkmistr dal za sebe jen vodu, mysle, že se to ve víně ztratí. Tak chytří však byli všichni měšťané. Když falckrabě chtěl píti, byla v sudu místo vína — jen voda!