Předchozí 0212 Následující
str. 209
Dr. Čeněk Zíbrt:

Češka Kristina Rokycanská nevěstou polského krále Kazimíra Velikého r. 1356.

Prof. Dr. Bidlo v české úpravě polské knihy M. Bobrzyri-ského, Přehled dějin polských, str. 113 zmiňuje se o rodině Kazimíra Velikého. Vedle tří žen zasnoubil se s Esterou Židovkou a před ní byla jeho nevěstou »Rokycana Češka«.

Z českých letopisců zachoval zprávu o tom jediný Beneš Minorita. Při roce 1356 zmiňuje se: Landkrabí hesský dceru svoji, choť krále (polského) Kazimíra, odvedl domů. Při r. 1357 zaznamenává: Kazimír, král polský, pojal za manželku paní Kristinu Rokycanskou, měsťanku pražskou.*)

Z polských dějepisců obšírně obě tyto události vylíčil Jan Dlugoš v 9. knize Dějin polských při roce 1356.**) Královna Adléta (Adelhaida), dcera Jindřicha landkrabí hesského, nucena byla meškati na zámku Žarnovici. Královský choť její Kazimír hleděl si zatím radovánek, zábav v jiných společnostech. Adelhaida 15 let snášela trpělivě, mohouc ovšem jinak žíti v přepychu na zámečku, toto pokoření, kdy velice jen zřídka s králem se setkala. Vzkázala svému otci Jindřichovi, aby ji z hanby a neštěstí vysvobodil a přijel pro ni a odvezl ji zase do otcovského domu. Královna totiž soužila se hlavně zasnoubením krále Kazimíra s krásnou Češkou, jménem Rokycanskou, kterou poznal Kazimír v Praze při návštěvě přítele Karla IV. Král poručil Janovi, opatovi Tynieckému, aby se přestrojil v úbor biskupa krakovského a aby je tajně oddal. Tím vyplnila se ctižádost Kristiny Rokycanské, kdy nevěděla o lsti a podvodu Kazimírově. Kristina žila, rovněž odloučena světa, na zámečku Lobzově v nedlouhém štěstí. Její dvořanín zošklivil choť královu, Češku Rokycanskou, královi, že prý má lysou hlavu a vedle holohlavosti, že má hlavu nečistou, pra-


*) Dobner, Monumenta historiea Boamiae, IV. Pražíáe1, 1779,
str, 40: »Item Dominus Lankravius Hassiae filiam suiaai 'Reginám
R-egis Kasimiri de reg'iio suo abdiuxit«; str. 41: »Item Domimus Ka-
siiiiii'us Rex Pioloniae duxit in uxorem Dominám Cristinam de
Rokyczano Civissam Pr&geiisem«.
**) Ve vydání krakovském r. 1868, díl III., str. 244.

Předchozí   Následující