Pantátu ze zadumání vytrhly těžké kročeje několika párů dře-váků na zápraží, saíh setřásajících, a již hrnou se do světnice ženské s panímámou Mazourkovou v čele.

»Pochválen buď Ježíš Kristus! Dej Pán Bůh štastný dobrý večer!« »Až navěky!« »Co vás, baby, zas sem kozel nese!« vítá pantáta ženské. »I podívejme se na kmotříčka, jak se staví nevědomým.' A zatím dobře ví, že pro něho jdeme, aby nám v hospodě zaplatil »úctu« za to, že jsme ho odpoledne tak pěkně oholily!« rozhorluje se strojeně panímáma Mazourková. »Nedělejte dlouhých cavyků, vemte kabát a beranicu a hajdy s námi do hospody. Pantáta Kolářui, Pecinui a s horního konca všichni jsou už tam.« »I ať je tam kdo chce, já tam dnes nepůjdu,« brání se pantáta. »I půjdete, půjdete, huž byste tam rejši byli, ale chcete dělat trochu drahotu,« mluví Mazourková jménem všech. »Panímámo Zmeškalová, podej nám kmotříčkův kabát a beranicu!«

Panímáma přináší žádané věci a v malé chvíli vlekou ženské pantátu přes práh ze světnice a vraty ze dvora. Na návsi však napadlo pantátu, že dále nepůjde. Svalil se do sněhu a leží jako kus dřeva, takže s ním ženské ani pohnouti nemohou. Když se s ním dost napracovaly, aby ho zvedly, až se spotily, povídá Trávníčková: »Počkejte, já skočím domka pro sáňky, však my ho do hospody přece dotáhnem.« V malé chvíli byly sáňky tu, pantáta volky nevolky vyvalen na ně a už to šlo vesele po dědině.

Ale přece se ženské dosti napracovaly, než svůj náklad do hospody dotáhly. Pantáta se jim několikráte ze sáněk skulil a když ho pracně naložily, opřel se zase podpatky, že nemohly se sáňkami z místa. Však se jim potom v hospodě sedě s ostatními ženáči a ženským, statečně připíjeje, vysmál. «Naša panímáma říká, když dlouho domka nendu, že aby mne z hospody heverem páčil. Dneska ale viděla, co to někdy práce dá, než se člověk do hospody dostane.«

Dnes už na popeleční středu nikde na Horácku ženské neholí, zvyk ten nadobro vymizel. Já však dosud rád vzpomínám, kterak mi, když jseln útěkem holení uniknouti chtěl, jedna panímáma černý, zánovní kabát od šosů až po límec roztrhla.

Pozn. red. Podobně žertovně holívaly ženy o svatbě na Slo-yáoku. Prosím čtoucí za správy, kde1 se tento obyčej posavad udržuje, izda na 'popeleění střední, nebo jeai o svatbě a jakými říkadly bývá .provázen. Obrázky byly by vítány.