když jsem balík otevřel a spatřil dudy, v nichž poznal jsem nástroj potulného dudáka!

Otec opatřil si pozdiěji cenlné dudy původního českého rázu. Když se po dložití sedmdesátky požehnaného věku rozhodl, že nebude již veřejniě vystupovati, byla nejdojemnější chvíle v mém životě, když mi obřadně odevzdával své zamilované diuidy... Povšechné úspěchy, jichž jsem s otcovým proslaveným kozlíkem, se svou dudáckou kapelou na své dudáoké pouti ploi zemích českých docílil, jsou mi nejsladší odměnou, které mohl jsem se dočkati.

Vděčně vzpomínám svého rádce a podporoviaitele naší hudby dhidácké p. v. fin. rady VonfcLraše, hud. skladatele. Rovněž vzpomínám laskavých nad a odborných pokynlů znalce dudácké hudby a dudácké písně československé, spisiolvatdle knihy »Hrály dudy« (dějiny selské muziky dudáoké). Dra Č. Zíbrta. Provázel několikráte! historickými a národopisnými výklady v Praze moje dudácké besedy. Dříve pan učitel Michiaílíček, kladenský rodák, dudávial v Praze i po venkově při přednáškách p. prof. Zíbrta o přástkách, hrátkách, o písních, o tancích, o masopustě, o pomlázce, O Švandovi diudlákovi atd. Veřejnost česká zahrnula mě všude nadienoui po-chvialou. Zdokonalil jsem «.působ hry otcovy a dnes veden odbornou radjoiu vynikajícího znaloe dudáoké hudby p. prof. Dr. O. Zicha šířím se svou dudiáckiou kapelou vi Praze! i po vlastech československých znalost pravé starodávné hry díudáeké lidové i hudby, v duchu diudácké hudby této složenlé a napodobené. Vážná kritika příznivými posudiky ocenila znalecky tyto mioje sniaihy. Časopisy zalichotily až z míry jménem »král českých dudáků«. —

Po leta jsem obcházel a pirO'cháizel dřevěné stavby na Litomyšl-skiu. Mají zvláštní svůj ráz a svůj způsob stavby. Vlastně měly, neboť maličko ještě a nebude jich více. Všecko již kamení. Viděl jsem před 40 lety ještě několik prastarých stavení, hotových pevmůstek. Nifede žádných oken. Jen tu a tam úzké střílno-vité otvory. A dřevo všecko. Za stavením, v sadě rozložená v stínu stromů je vejčitá stodola, roubená též ze dřeva do osmi, dvanácti, až šestnáctiúbelníka. V horách výše byla stodola skoro kruhovitá; podobala se více krytémiu stohu, nebo statnu. Ze stodol někde některá, půlka ještě zbyla, ale jen m těch větších. Malé na nynější úrodu dávno nestačily.

Selský grunt na Litomyšlsku jest obdélník, obrácený užší stranou do visi a do polí, širší k sousedům. Ve středu užší strany do návsí je srub. Po jeho levé straně jsou vrátka, po> pravé vrata. Brány grunty litoimyšlské nemají. Branky jsou jen ze síně na dvůr, ale jen někde. Každá síň, i když má branku, má dveře. V levo vedle vrátek je velký kryt, v pravo kryt malý. Srub z hraněných trámců roubený byl jednopatrový.

Velký i malý kryt spočívá na kozách. Koza jsou dva silné