v průčelí konírnu strhli, dveře zaroubili a do návsi do stěn- vestavěli . okna. Místo konírny byla před okny zahrádka. Srub se buď strhl, nebo pošinul a místo něho »do háku« postavili konírnu (imaštal). To jsou dvě :ne j větší změny koncem 18. století.

Vejdeme-li do síně, vidíme nejprve i v rovině a bez příčiny vysoký práh do světnice. Býval vyšlapaný a vysekaný, neboť štípávaló' se na něm dříví. Asi v prostřed síně u strany světnice byly padací dveře do »lochu«, sklepa. Světnice byla podsklepená a zvýšená. Proto se ve světnici, na klenutí sklepním dříví neštípalo.

Při vstupu do světnice nápadným byl palác, to- jest pa-vláčka ve světnici. Na právo dveří byla kamna, u nich pec a z pece se niusilo na palác vyhoupnouti. Palác dosahoval až ke sloupu, ma který se opíral. Jinak zavěšen byl palác na stropní trám. Palác zabíral třetinu, až půli světnice. Když dříve postelí nebylo, s©alo se na paláci, palác byl postelí. Také v maštali a ve chlévě byl jakýsi palác. V maštali spal na něm čeledín, pacholek, ve chlévě skoták. Ženská čeládka a dospělé dcerky spaly na půdě »mezi koimo-ry«. Později v přistavené světničce spávaly dcerky, rodiče na jediné posteli ve světnici. Paláce zmizely koncem devatenáctého století.

Dvory v obcích dolních bývaly dost prostranné. V obcích horních miale. Ve velikých gruntech v Morašicích má dvůr u ěp. 43. plochu 60, ěp. 42. ploiohu 54, op. 41, plochu 75 čtverečních sáhů. V Přibiněvsi a Újezdě Dolním öp. 145. jen 27, v čísle 138. jen 20, v čísle 144. jen 18, v novém zděném statku ěp. 157. již 42 čtverečních sáhů. Na dvoře podél stavení od vrátek vede záprseň (násep). Proti chlévům a stájím je hmojiště. Přes ně bývala na sloupech postavená přes dvůr lávka. V rohu u konírny byla pumpa, nebo vodárna.

Prohlížíme-li takové staré stavení, napadne nás otázka: Proč je vše tak a ne jinak! DIouIto nevěděl jsem příčiny. Když však zabíral jsem se do psaní přehledných článečků ze starodávného života do našich dětských vlastivědných sborníků, pojednoxi bylo mi jasno. Litomyšlsko leželo u hlavní zemské stezky, po které přicházel obchodník, ale také voják, nepřítel. Proto jsou stavení jako pevnůstky. A tento pevnostní charakter budou míti asi také stavení při jiných stezkách zemských.

Dále jsem vzpomněl, že za dob římských vlivů, od I. do VI. století po Kristu měla tehdejší stavení také ráz pozdějších lito-myšlských dřevěných stavení. Nad sídelní jámou na silných sloupech stála střecha, Pod ní bylo sroubené stavení (viz Eisner, ČČH. XX. str. 161). Ze stavby těchto dob povstal obdobný typ litomyšlský! Z jámy, zimního obydlí se stal loch »sklep«. Z letního obydlí sednice, světnice, ostatní vývojem a další potřebou.