Zábava na popeleční středu: poddaní trhali koňmo huse živé, pověšené na rozpjatém provaze, hlavu.

V účtech Třeboňského archivu vypsal jsem si záznam, jak r. 1705 pořádala vrchnost nedaleko Vondrovského dvora slavnost lidovou, »Gansiritt« zvanou. Poddaní dostali 4 sudy piva. Aby se řádně rozdělili o pivečko, bylo třeba 30 polovičních džbánlai. Po zábavě rozproudilo se veselí a tanec. Džbánky se rozbily, poztrácely. Bylo nutno je nahraditi a účetní doklad za-PíSati. Donesl jsem výpisek*) p. red. Ö. Lidu Dr. Zíbrtovi s dotazem, jaká to asi byla zábava, co zmámená »Gaimsritt«'? —

Vysvětlení redakce: Záznam účetní, nalezený od vzácného mého přítele a pěstitele studia fculturně-hiistorického, ředitele Třeboňského archivu Frant. Mareše, jest důležitý doklad toho, že také u nás vrchnosti bavily se podivnou zábavou krutou, původu středověkého. Je to doklad první, posavad u nás známý, tedy tím zajímavější a pozoruhodnější. Vysvětlím krátce, jaká to byla zábavia.

Eohr v knize »Einleitung zur Ceremonialwissenscliaft« (1729, 880) líčí, jak při panských slavnostech poddaný lid německý byl povinen provozovati pro podívanou všelijaké svoje prostonárodní zábavy. Jezdili prý na př. poddaní na koních ne-osedlainýoh, pokoušejíce se utrhnouti hlavu huse, pověšené za nohy na, napjatém provaze. Panstvo se bavilo nesnázemi a neobratností pachtících se jezdců.

Poměrně starý doklad tento svědčí, že podobné surové mučení, trhání hlavy huse, patřilo za starých časů mezi lidové zábavy. V knize »Na tom našem dvoře« (Obřady a zábavy při slavnostní odpravě kohouta, housera, kačera, beránka, kozla a vepř-ka, svazek 8. sbírky mojí »Veselé chvíle v životě lidu českého«), Praha, 1911, str. 73 a d. uvádím: zevrubné prameny (sbírky lidového podání západoevropského a studie o obětních obřadech, v lidovém podání, hlajvně německém), že to nebyla jen krutá zábava píanstva a lidu německého.