V Madridě lid veselil se o .masopustě pokusy o ubití kohouta, pověšeného za nohy ma provaze napjatém. Pro masopustní zábavu podobnou (místo kohouta husa) ve Francii zachován jasný doklad z r. 1773. V Sedmihradsku utrhají koňmo! hlavu huse ve středu popeleční. V Německu nazývali tento obyčej »Gänsereiten«. V Bavorsku přenesli zábavu, takto trápiti husu, vlivem legendy a tradice o huse martinské, na den siv. Martina.

Úřady zapovídaly přísně tento ukrutný způsob zábavy ma-soipustní. Na Slovensku udržoval se prese všecky zapovědí ještě do polovice věku 19. Byla to masopustní slavnost tovaryšů řeznických, kteří se snažili pěšky neboi, časteji, koňmo utrhnouti hlavu ubohé živé husei, přivázané za nohy na provaze, rozpjatém mezi dvěma stromy. Husa byla opletena motouzem a bylo tedy dosti nesnadno i svalnatému řezníkovi, hlavu jí urvati.

Pamětník popsal Kollárovi (Narodnie apievanky II. 69) zábavu, strojenou od řeznických tovaryšů v městě Zvoleni, takto: »Mezi dvě staré vysoké lípy ... byl provaz rozepnut, z jehož pro-středka visela za nohy přivázaná živá hus. Mládenci běžíce na koních pod provaz, pravou rukou hus za hlavu chytali a trhali. Poněvadž hus někdy celá špagatem opletena byla, stalo se často, že jezdec, drže hus v ruce, viseti zůstal, an kůň v běhu pod ním ušel. Kdo hlavu odterhol (odtrhl), stal se tím jako kníže mezi ostatními, dostal odměnou hedbávný šatek, stříberné, stužkami ozdobené Mžice, on v tanci predok vedol (vedl), tanečnice ostatním rozdával a všelikou jinou úctu a odměnu měl.«

Zábavu tuto o popeleční (smetné) středě na Slovensku líčí podobně Božena Němcová (Čas. Č. Mus. 1859, 518), potvrzujíc shodně, že někdy jeizdili tovaryši řezničtí na koních: Mívali i řezníci na Slovensku «zvláštní svoji slavnost, bití husy, kterou držívali na smetnou středu. Živou, hus, opletenou motúzami, pověsili na provaz ,meizi dva stromy; když byla hus pověšena hlavou dolů, postavili se šohajci v řad a na dané od staršího znainení se roizběhnouce, snažili se každý, aby v běhu ulaipil husu za hlavu a jedním rázem ji odtrhl. Místy jezdili šumiajei na koních a mistři stojíce v řadě z obou stran, práskali biči, pobádajíce takto koně k rychlejšímu trysku a šuhaje pak k větší pozornosti. Kterému se podařilo odtrhnouti huse hlavu naraz (rázem, na jednou), ten dostal krásný hedbávný šátek a květinu na klobouk, což mu obyčejně podala některá hezká mistrova dcera!

J. Kollár a B. Němcová dosvědčují, že krutá zábava, kterou se bavili páni ze zámku v Čechách ještě ve století 18., zdomácněla na Slovensku jako závody cechu řeznického na popeleční středu.