národopisné zvěsti povšechnějšího rázu uložil v druhé polovine minulého století v© starých čas. Č. Musea Holovacký. Proto předesílám dalším svým statím v »Českém Lidu« menší úvod, aby čtenáři měli o lidu a osídlení Podkarp. Rusi jakýsi přehled celkový.

Dřívější vláda dovedla pod Karpaty před světem skrýti národ, odsouzený k záhubě. 0 Rusínech nesmělo ise věděti, poněvadž řečí, krojem i povšechným rázem nepříjemně dokazovali, že země ta patřila vždy jim. fieč lidovou tam za 1000 let neudolala ani krutá dřívější vláda. Ani sebe větší násilí a zahlazovací pokusy nezdolaly památky a stopy bývalé svérázné kultury, s níž lid surově byl -srážen.

»Neznámá pevnina« došla objevení a lid došel svobody. Kéž osvěta, která lidu a 'zeini zazářila, nevezme lidu úctu k »starine«, která ukazuje jeho duši, kulturní svéráz.

Starodávný zvyk, topenie »Najmurienej panny« (Moreny), panuje ešte doteraz vo Spiši, v dedinách Nižnej a Vyšnej Šu-ňave pri Poprade. Či ho poznajú ešte v iných dedinách spišských, nemohol som sa dozvedať. Postup je taký:

Na čiernu, (smrtnú) nedeľu, kým sú ešte starší v kostole, deti pomáhajú cigánke hotoviť Najmurienu. Najprv šikovnejší chlapci sbijú z dreva kríž, dievčatá posberajú čo horšie »kidle« (sukne) a šaty materine a (prinesú ich niže dediny pred »cigána« (cigánska štvrť).

Tu vystroja bábku, a keď sú hotoví, vybehnú poza humny na vyšný koniec dediny. Cigánka drží už hotovú Najmui'ienu, a keď počujú zvoniť, pustia sa dolu dedinou, cigánka v posried-ku a okolo nej kopa detí spieva:*)

»Najmiuriena panna, kde si přebývaná1? Za. horami, za le-sami, pesok som dubaua (dloubala). A čo ti tam dali? Sukna nakrajali. Navarili, navarili červeného piva, opojili, opojili rychta-rovho syna. Keď nebudeš piti, budeme ťa biti, kyjom kyjovati, za viuasy krnati (trhati), tľhú!«