str. 237
Směs.
Lidové názvosloví horácké skotu a drůbeže. Na Humpolecku jmenují krávy: borovka, boubela, bou belka, brejlena, červenka, čert, fábora, hubera, javorka, jelena, mazlena, mdlena, myška, pálenka, pivoňka, plavka, pružina, rohlena, straka, stračena, srna, věnečka» — Voly: bělouš, buk, bulík, bulda, bludoch, burda, čeipák, černej, červenej, čochtavej, čochtera, čonda, dub, grošák, hnědák, hnědej, hnědouš, honza, janek, javor, jelen, kozel, kle-pouehej, martki, mazel, mourák, mraz, mrazák, lysák, ořech, pepík, plavák, plavou, plesnivák, pružák, strakáč, strakoň, strä-kouš, rypák, švec, Švejcar, tupák, turek, volšan. — Slepice: bílá, boubelatina, černá, černuška, 'holokrká, chochola, chocholka, ehocholiaka, • jechuda, jechurka, .kropanka, kulatinka, kulena (bez ocasu), kvokavá, mrazová, noháč, pigrenka, pipka, puťka, putinka, plachá, počta, polda, popelka, luňák, ťutinka, randu-latina, rousňačka, řeřabatá, straka, stračena, ušatá, ušatinka, zerzavá. Josef Kopáč.
Popelec na Slovensku. Na Škaredu stredu čili popelec do-mmají neb jem straší ženské, že jim prijdú vinšovať, jako by na jejich jméno (škaredá!). Na Škaredu stredu se »basa«, někde pak »maso« pochovává. Ter. Vansová.
Křivačkáři na Valašsku. K cennému článku Rud. Perni-ckého v Č. L. (str. 193.) dovoluji se podotknouti, že dle mého náhledu pojmenování želízka křiváku »ferňka« jest nesprávně psáno. Na Holešovisku a Vizovsku, hraničícím bezprostředně s okresem Vsackým, sídlem valašských křiváčkářů, říká lid všude jen »grrňka«. Také v Kottově slovníku: Dodatky k Bartošovu dialektickému slovníku moravskému (1910 nákladem České Akademie) pod heslem grňka uvádí Kott následovní prameny: grňka, želízko od nože kapesního (O. Bystřina, Hanácké legendy, str. 103). Nebyla to kudla, nýbrž jen grňka (Frt. Horenský, Slovácké obrázky, str 105). Na křiváku, na grňce je něco vyřezaného, číslo... (Jan Vyhlídal, Hanácké děti, str. 106.) Srovnej též: grnec, grňa v Kottově Slovníku díl VI., pak grnec, želízko nože, čepel ve Vyhlídalově spisu, Z hanáckých dědin a měst, díl I., str. 136. Již v době, kdy o národopisném studiu u nás skoro ani potuchy nebylo, František Brzobohatý uznal, že křiváčkáři »sú světoví« a uveřejnil ve »Hvězdě Olomucké« 1860, II. článek »Moravští křivačkáři ve Vídni«. Rudolf Janovský.
Stoleček tancuje v Praze r. 1853. Záhy také u Cechů děly se pokusy věštebné a čarodějné se stolečkem, jenž se pohyboval pod tlakem rukou těch, kdož věřili v jeho zázračnou moc. Našim učencům se tyto pokusy nelíbily. Známý geolog a přírodozpyte« Jan Krejčí tropil si smíchy ze sezení »duchařťu se sto-
|
