str. 238
lečkem. (Pražské Noviny, 1853, 16. dubna): »Od nepamětných dob nebyl svět tak poslán aprílem, jako letos. V celé Praze není o ničem slyšeti, leč o stolech tancujících. Novináři plesají, mnou si potají ruce, mladí a staří, učenci a doktoři, všecko sedí kolem divuplodných stolů. V hospodách, v salonech, v dívčích ústavech, všude se zkoumá nový, neslýchaný tento úkaz. A v čem záleží, tento div divoucíl! Jednoduše v tom, že se sesedne několik lidí, co možná nestejně silných kolem stolu, s položenýma rukama tak dlouho čekají, až se stůl následkem jednostranného tisku pohybovati počne. Když jsem ponejprve viděl tancující stůl, musel jsem se velmi smáti. Tři. jinak velmi vážní pánové skákali s jednou slečinkou o závod kolem stolečku a tím nejsměšnějším subjektivním klamem považovali následek za pří-ćiniu. Tak se pitvoří vedle nejvážnějších vědeckých úloh, jimiž doba naše se trudí, šelmovská tvář Enšpiglova: i on se pustil teď do fysiky.« Jarmi1a Skřivánková-Šimerková.
Tovaryš zpívá panu mistrovi o svém blahobytu. V letech 40. století 19. zpívali tovaryši: Pane mistr, kde je křída? Spočítáme, co je díla! Díla je dosti, peněz v skrovnosti. V pondělí je polívčička, v úterý je hrách neb čočka, ve středu zelí, to je kyselý. V pátek buchtička jak ubrousek, v neděli je masa kousek; tu máte chaso, to vaše maso.
F. Cajthaml-Liberté.
. Tak povídejte. »Poslouchejte, posluchači! Máme vepře na pekáči, až ho sníme, něco si povíme«. Netrpělivě děti: »Tak.povídejte!« »Ještě jsme ho nesnědli!« (Z Boleslavská.) Č. Z.
Pověsti o pokladech na Vysokomýtsku. Statek č. 14. v Ouc-manicích býval majetkem rodu Tomášova, ke kterému patří-vala někdy role od usedlosti Pavlíčkovy, Matouškovy a Hanzlovy. K ěíislu tomu. pojí se pověst- (zapsal Fr. Pavlíček vi pamětní knize obce Oucmanie): Dědeček z rodu Tomášova zakopal někde poklad. Když byl na smrtelném loži, chtěl shromážděným dědiciim ukázati, kde poklad je. Posadili ho na, koně, ale za vsí jim dědeček zemřel. Jen tolik jim zjevil, že poklad se nachází »mezi dvěma věčnými pařezy«. Dle pověsti tvrdí někteří, že jeli cestou na Polohu řečenou »Popruze«, jiní, že na »Hradiště«. Později byly dělány na několika místech zkoušky, ale marně. Otec nynějšího souseda Diviše, prý kopal u řečeného statku, ale při kopání přišla na něho taková hrůza, »že toho musil nechati«. Hospodář, který bude míti stříbrem kovaný bič a postroj, ten prý v pašijovém týdnu v poledne poklad vy oře. Svědčí skutečnost, že v usedlosti této' v r. 1918 bylo vykopáno uprostřed starého sklepa náhodou asi 100 kusů stříbrných mincí. Ve stavení tomto podle lidové pověsti jsou dva poklady, jeden velký a jeden malý. Zda byl nalezen větší nebo menší poklad, zvím©, až jaký bude
|
|
