Předchozí 0288 Následující
str. 285

úmyslně zakreslen odchlípnutý, aby bylo viděti štěrbinu, kterou uniká vzdtuch. (Č. 27.)

Nynií si všimněme, jak jednoduchým způsobem jest upravena předniee. Jest pěkně vysoustruhována z vyschlého dřeva švestkového. Vnitřní otvor musí býti_ velmi hladce a pečlivě vrtán, Jaíký to obrovský rozdíl dvou tonů: jeden hrubý, klarinetový, který vydá přednioe se širokým vrtáním, druhý krásný, hobojový, který proběhne ú akou a jemně vŕtanou chiodíbiokiou. (Č„ 28.)

Přednice jest rozdělena ve dvě části. Ve spodní části (viz obrázek) jsou v předu 3 otvory, v hořejší pak 4, a to 3 v předu a jeden v zadu. Dudy jsou laděny vždy do stupnice tvrdé, durové, nejčastěji do E-dur, někdy též do Ęs neb F-dur. Moje dudy zůstaly věrny tónině, kterou jim určil jejich bývalý majitel — tónině


Obr. 27. Piskor (fukačka) z bezové trubičky, jehož chvěním vyluzují se na dudách tóny. Kreslil K. Michalíček. Obr. 28. Přehled tonů na přednici dud, laděných do E-dur. Kreslil K. Michal íček.

E-dur. Hučí tedy bas (zadní huk) E a jťony na přednici postupují od zdola takto: Jsou-li všecky otvory předmice uzavřeny, zní ton h, tak zvaná dominanta, čili ton základní. (Viz obr. 3.) Dudáci kladli vesměs levou ruku na dolejší část, pravou pak na hořejší polovinu přednice. Zvedne-li se prst s nejspodnějšího otvoru přednice, ozve se; tou dis (obr. 4.). Ton nejblíže vyšší, který se vyluzuje prostředním prstem levé ruky, zní o oktávu výše než bas čili huk; je to tedy e (obr. 5.). V dalším náčrtu (ě. 6) je volný poslední otvor dolejší poloviny přednieové, je to fis. Prvním tonem hořejší poloviny, který se vyloudí již prstem, mezencem ruky pravé, je gis. (Obr. 7.) Zvednutím prostředního prstu téže ruky, vyzní čisté a. (Obr. 8.) Posledním tonem jest h; řídí se ukazováčkem (obr. 9.).


Předchozí   Následující