Předchozí 0303 Následující
str. 300
své podobným způsobem překovati a zmátl tak stopami klamnými směr svých stíhaťelů. Srv. Č. Lid XVII. 58.    Č. Zíbrt.
Dr. Josef Salaba:

Příspěvky k dějinám vrchnostenské správy.

I.

Chci se obírati dějinami vrchnostenské správy (patrimomi- ální) na šlechtických, panstvích (dominiích), jež pro venkovský lid měla ohromnou důležitost. Nebude to její celý vývoj, než především úsek od r. 1750 do r. 1850 (t. j. do jejího zániku).

Význam vrchnostenské správy je pro lid proto tak nesmírný, ba jedinečný, že tam na zámcích byly řízeny nejen jeho poměry majetkové (poměr k půdě, držba i nároky dědické), jeho veškerá břemena (veřejná i berní), dávky i činže velko-statkové (peněžní a naturální), výše a způsob roboty a všeeh-něch povinností, nýbrž i jeho práva i jich opak (poddanství a člověčenství) a veškery místní úřady, soudy a řády, teprve od r. 1850 státní. Odtud a z far závisely veškeré osudy lidu venkovského, a právě způsob vykonávání této (vrchnostenské) správy, tvrdé nebo mírné, tedy jak s ním v různých okolnostech tito úředníci, třeba podle řádů státních i příslušné vrchnosti zacházeli, celkově i s jednotlivci: to tvoří skutečné vlastní blaho i neblaho lidu. A vše to má zase veliký vliv na další vývoj (příznivý nebo nepříznivý) poměrů hospodářských, zemědělství, poměrů majetkových, duchových, vůbec blahobytu i stupně lidu, národa a celého státu.

V článku »Příspěvky k dějinám hospodářské výchovy a správy« (Čs. Zemědělec, 1923) podával jsem stručně dějiny švar-cenberského' »Hospodářského ústavu pro úředníky v Českém Krumlově«. Dovozoval jsem, že tato škola vychovávala byrokraty a účetní, a to i v letech 1800—1860. Dokladem byly mně jednak její výsledky, jednak její učebnice, jež v letech 1837 až 1842 byly vytištěny u AI. J. Landfrassa v J. Hradci pod názvem »Wirtschaftsämtliche Geschäftskunde«.

Tyto učebnice představují se nám současně jakožto výčet povinností toho kterého úředníka. Ježto v témže článku obíral jsem se podrobněji služebními úkoly úřadu obročního, purkrabského, dvorního, lesního a loveckého, tedy kanceláří, jež zastupovaly tehdy vlastní agrotechniku a měl3r pečovati o výrobu rostlinnou, zvířecí a lesní: chci dnes jednati o výchově, o služebních povinnostech oněch úředníků, kteří nám představují vlastní vrchnostenskou správu.


Předchozí   Následující