str. 319
ckým řemeslem. Jisto jest pouze, že teď teprve se o ní dověděla policie. Přišel k ní zedník Julius Přikryl ze Sledlejska a udal, že uchýlil se před několika týdny ke Kulíškové s žalem svého srdce. Milá se mu zpronevěřila a Kulíškova chtěla nešťastnému milenci její zvadlou lásku vzkřísiti a Přikrylovi znovu přicaro-vati. Prováděla s Přikrylem různé tajemné ceremonie a připravovala mu nápoje a pokrmy lásky. Připravila mu také koláče, v nichž byly pomlety kosti z ryb, avšak Přikryl po požití jich těžce onemocněl a musil několik týdnů ležeti. Policie vyslechla líčení nešťastného milence a odebrala se do bytu Kulíškové. Nikdy dosud neviděla cos podobného. Tmavý kumbálek naplněn byl zvláštní vůní spáleného chvojí, stěny byly téměř líplně pokryty maličkými obrázky svatých, se stěn visely zbytky hřbitovních věnců, na stole a nábytku byly různé kosti, hlavně z ryb, a ovsem nechyběl snář a vykládací karty. Také bylo u stařeny nalezeno několik olověných odlitků, o nichž tvrdila, že představují náboženské výjevy. Policie ovšem na nich ničeh» nenašla a usotidila, že stařena propadla ve své samotě a nouzi náboženskému třeštění a »čarodějnictví«. Srv. Nár. Politiku 1920, č. 199. Rudolf Janovský.
Stížnost na manžela. Stavitel Lipolt dostal 1559 na radnici kutnohorské domluvu za to, jak se nešetrně choval k ženě, měl prý ji za »draka« a ne za ženu, písně posměšné na ni skládal, psa ssebou za stůl sázel, jemu krájel a to vše na potupu ženy.
Josef Šimek.
Falešný žebrák (1573). Jíra Jarolímek ze Sklenaříc od Krkonoš žebral v Kutné Hoře, opíraje se o falešný list, jejž ukazoval; i dostal se do šatlavy. Šepmistři mu domluvili a šetříce jeho šedin z města ho vykázali s pohrůžkou, že podruhé.propadne trestu. Josef Šimek.
Krátký proces. E. 1559 zavoláni byli na radnici kutnohorskou Jan z Neškaredic a Mariana, kteří spolu chodili a tvrdili, že jsou manželé. Páni jim domluvili, poslali rychtáře pro kněze a dali je ihned oddati (kaple byla v radnici).
Josef Šimek.
Pálení čarodějnic (30. dubna). Prodá-li se v ten den dobytek, prodává se i štěstí. Do západu slunce nutno chlévjr uzavříti, aby »čarodějnice« neměly přístupu. Pod práh chléva i obytného stavení dávají se hadí kůže, nebo špendlíky, aby moc Čarodějná neúčinkovala. Kolem oken a dveří a všude tam, kde po dvoře se má choditi, dávají se větévky »korůnčí« (divokého angreštu) nebo »smradlavého« (černého) bezu. Kam v době, kdy pálí se ohně, »padne hvězda«, tam je veliký poklad. Kdo chce
I
|
|
