Tuto lidovou látku možno blíže určiti. Je tím patrně míněn vrchní ředitel de Bossi, který byl na Hluboké v době kolem r. 1760 v čele »Oberamtu«, přeneseného na čas z Krumlova. Řídil některá švarcenberská panství v jižních Čechách. Vlivem katastru, zhotoveného za Marie Terezie (1740-80) za účelem zjištění půdy a berně pozemkové, nastalo i na Hluboké veliké vyměřování a zkoumání plochy panské i selské, při čemž de Bossi postupoval způsobem takovým, že nezanechal po sobě památku dobrou, asi podobnou, jako známý původce rybničného hospodářství Krčin z Selčan, s nímž prý také po smrti čert oral pole i led, jak Č. Lid několikráte uveřejnil o tom zkazky.

Je to zajímavý příspěvek dějin agrárních a sociálních, o němž jinak málo víme. Jeho činnost zastihla zvláště ves Munice. I jinde se vedlo tehdy podobně a lid při zakládání katastrů 18. věku (kol 1720, kol 1760 a kolem 1785) ztratil mnoho půdy. Zášť a nenávist v lidovém podání obracela se proti panským úředníkům.

Ho Voslavan (Oslavan) je kopec, keré se menuje »Za klášterem«. Na tem kopco pásal každé den pasák stádo vovec. V poledne, dež zvonili y klášteře, honil dum. Pasák měl duma zló macecho, kerá je porát moc trápila, ha bila.

Jedno mo macocha poručila, že musi bét duma před polednem, hináč že bode s ňém zle, jak neposlechne. Pasák pásl a pře tem dělal pišěalke pro děti, kerý měl moc rád. Bel heské den, voyce se pěkně pásle a teda zapomněl na macošin rozkaz.

Deš belo uš pioledne a začali v klášteře zvonit, teda se pasák spomněl, že má už bét duma. Macocha, dež pasák dlóho nešel a už zvonilo poledne, vešla ven, a proklela ho», habe se proměnil v kamen e ze svém stádem.

Jak to řekla, hned pasák ze svém stádem zkameněl a je tam do dneška a vesvobodi pré ho> ta divka, kerá mo venahradí to lásko, keró mo macocha nedala. Doposavát se to nestalo a tak tam čeká do dneška.

Hiná pověst povidá, že te kamene só jeptiške se svó haba-tyšó z voslovanisíkytuo kláštera. Deš poré hotikale před vojákama, hotekle na kopec. A dež viděle, že už nebotečó pronásledovatelům, teda se modlile, habe se raci proměnilo v kameni. A to se také stalo a vojáci je nemohli teda najit. Až pré bode zasi klášter vob-novené, tak jeptiške voživnó a znova pudó do kláštera e ze svó abatyšó.