vídám: Kde jest dříví vzácný,.tam se může stavět od kamene na vápno, nebo na hlínu, nebo na mertl (vepřovice). Kde jest kamení vzáctný, tu se může od cihel stavět, zdi na jednu cihlu a jest stavení tím dřívej hotový. Kde by se ale pro schodek dříví s cihlama pálenýma postačiti nemohlo, tu se může stavět z cihel nepálených, na slunci, egyptskejch, z kterýchžto skoro celý město Litoměřice jest stavený, neboť hlíny v českej zemi všudež k tomu hodící jest.

Kde není důstatek dříví k stavení domkův, tam jest buďto důstatek kamene anebo aspoň důstatek hlíny na cihly pálený i egyptský nepálený. Okolo Winttfbergka (Vimperku) jest málo písku k stavení od kamene. Naproti tomu jest tu důstatek dříví, i taky hlína se v důstatku vynašla. Každý starý a vrchnosti nepotřebný nebo svedený (zrušené) stavení přeměřiti, jakožto dvory a ovčíny, kolik domků z nich může bejti pro řemeslníky, kterýžto domky malým nákladem mohou bejti k velkému užitku vrchnosti spůsobeny, nepotřebujíce nic jiného na ten čas, jen toliko příční zdi, kamna, dveře, vokna a kuchyně. V Jilovicích zůstává myslivec pode vsí, pole ale má v těch místech, blíž Šal-maiiovic, kde jest myslivce k lepšímu opatrování lesův panských více třeba. Tomu by se mohl byt při polích vystavět a onen ve vsi nějakému řemeslníkovi oddat. Nemoha myslivec na vzdálené pole návoz svým potahem stačiti voziti, bere lidi na pomoc, kteří sobě práci svou bez pochyby v panskej lesích nahrazuj ou.

Kde se nové domky neb vesnice zakládají jest na to patřiti, aby se v ta místa, pokudž možná k potřebě, živá voda mohla přivésti, buďto stokama. anebo ze studnic pramenitejch. Kde vody není, jest bídná živnost. Všelijaké stavení panský, z kte-rejch by se mohly domky pro řemeslníky spůsobiti, skrze mistry zednický dáti do gruntu na papír postaviti, aby se mohlo, když by projektant nemohl všechno sám obsáhnouti a projíti, z toho poznati a rozměřiti, co kde může bejti domků. Taky se do ta-dovejch domků mohou parukaři a jiní takoví řemeslníci bráti, který jejich řemeslo přes pole odbejvají a peníze domů přinášejí a tu utratí.

Psací brka. (Ěíd. uč. J. A. F. v K.) Ocelová péra nahradila stará psací brka, z nichž novému nástroji psacímu zbylo jméno »péro«. Poučuje o tom Jan Svatopluk Presl v knize »Obšírné^ prostonárodní naučení o řemeslech a umělostech«, volně po česku upravené podle knihy Dra Poppeho, vydané v Praze, 1837, ITL, str.