113: Péra písací pochodí od hus, labutí a krkavců. Nejhojněji potřebují se péra husí. Sediaci a husáci je sbírají a fabrikantům prodávají. Péra husí jsou nejlepší, jež sama sebou za pelichání v květnu a červnu padají. Druhá, v jiné roční ďobě sbíraná, jsou podlejší, též i ze mrtvých hus vyškubaná nestojí za nic. V každé peruti husí patero brků jest ku psaní. Nejprynější jest nejkratší, nejtvrdší, nejoblejší, ku psaní ale nejšpatnější. Pak přicházejí dva všech nejlepší. Následující dva jsou již špatnější. Prápor per jest na jedné straně užší, nežli n'a druhé. Též jsou vlákna, prápor užší skládající, tužší a barvami spojenější; též na té straně není výšky, jakový na druhé straně vně patří. Posledními rozeznávají se brky čfrvrté a páté. Pro pravou ruku nejpříhodnější jsou brky z pravé peruti. Tyto se poznají, že naříznuté a hřbetem dolů držené ne-odchylují se od rovné čáry otvorem ku pravici, anobrž k levici. Ouprava brků ve fabrikách čelí k tomu, aby brka zbaveny byly mastnoty, aby ztvrdly, zpružněly a zaleskly. Vůbec známy jsou brky hollandské čili prozračné, sklovité, a hamburské čili kalné, neprozračné. Hollandské brky dělají se následujícím způsobem. Moč je totiž ve vodě skoro vřelé, do nížto draslo, nebo kamenec, neb sůl kuchyňskou jsi přidal. Když změkly, že se dají smáčknouti, vyndej je, tři, a strouhej nožovým hřebetem, opět je namoč, zase tři a strouhej, což tolikrát qpiakuj, až všecky mázdry a mastnota jsou odstraněny a brky prozračné se vyskytují. Potom je opět namoč, ve prstech zobli a v míchanině horké, z písku a hlíny, nebo v horkém popeli tvrď, konečně hlaď je flanelem. Horký písek a hlína nebo popel odnímá brkům ještě ostatní mastnotu a tím nabývají lesku a tvrdosti, Míchanina z. písku a hlíny jest nejlepší; popel podlejší. Nejpřiměřeněji a nejjistěji takto pokračuj: písek s hlinou smíchaný (též pouhý písek) zahřívej na pánvi, nebo v hrnci železném, až káva v konvičce začne vříti. Sundej kávu, nastrkej do písku brky a, nechej je v něm asi čtvrt hodiny. Vytáhni je pak a tři vlněným klocem. Dostanou-li tím jednu anebo několik čar, šlovou brky tažené. Brk tažený dobrý nebuď ani příliš tvrdý, ani měkký; tlačen jsa palcem a ukaaovatelem, poněkud se dej smáčknouti. Brky tažené, anglické, jsou naskrze jasné a čisté; duše v nich jest volná a pohnutedlná. Hollandské jsou hrubé. Brky též nad uhlím rezavým se tvrdívají. Tenkrát ale snadno se spáliti mohou. Vždycky při tom pečuj, aby uhlí nedávalo plamen, pak brky vyschlé semo tamo nad uhlím pohybuj a zkoumej, zdali všude stejně jsou zahřáté. Potom je otírej vlněným klocem, tím se otře také vněšná mázdra, a brky nabudou oblasti. Seholy ve Vídni vynalezl způsob, jímž brky písací nabývají tvrdosti a trvanlivosti větší, nežli i ham-burgské mají. Do báně měděné nebo do kotle s ouzkým hrdlem pověsí rozdílné brky. Na dno vlej e vody, aby sotva konce brků se dotýkala. Pak zacpe báni, rozdělá pod ní oheň, a nechá páru, z vody vystupující, na brky činiti. Po čtyřech hodinách vyndá brky ven. Jsou měkké a prozračné. Druhého dne otvírá je na dolením konci, vytahuje duši, tře vlněným klocem a klade do mírného tepla. Následujícího* dne jsou tvrdé co kost, nikoli ale křehké a co sklo čisté. Též i špatné brky nabývají dobrých vlastností. Podle tíže, tloušťky a velikosti (vlastně dle dobroty) brky se přebírají; probrané se svazují na svazky z 25 kusů. Z 8 svazků nebo 200 brků dělá se balík, jenž se příslušným číslem znamená. V každém svazku bývají nejpěknější brky vně. K vázání slouží moťouz (špakát), jehož barva dle sorty jest rozdílná. V některých fabrikách mají k tomu stroj, jenž denně 20,000 nebo 24,000 brků může svázati.________Č. Z í b r t.