Národní radě československé, ministerstvu školství a národní osvěty, požádány politické organisace všech stran, spolky všech barev, aby snahy naše podporovaly. Našlo se mnoho ochoty, ale také dosti neporozumění, čemu jsme se právě na Slovácku podivili! Ale našlo se! To je konečně vedlejší, protože přes růzrié osobní nechutenství a řevnivosti, k pevnému cíli musí se jíti dál. Eok 1923 byl šťastný. Letos jsme polevili! Sám nevím vlastně, proč? K společné schůzi nedochází! A tak pracují jednotlivci o své újmě. Na Uh. Brodsku konána krásná schůze v Nivnici, Vlčnově, sám přednášel jsem v Uh. Brodě, Hlavšicích, Hroznové Lhotě a Hrubé Vrbce. Všudy mezi prostým lidem našlo se mnoho porozumění, chuti k nápravě, a v prostředcích našeho sdružení je obsaženo i dosti námětů, kterými se dají odstraniti různé překážky. Do budoucna nejvíc starostí budí, že lid rozbit na různé strany a stranicky, jež sobě překážejí vzájemnou vzdorovitostí. Tak všeobecný ušlechtilý účel bude potřebovati zájmu všeobecného, povzneseného nad zájmy politické i náboženské i místní.

V starých zápisech málo kdy setkáváme se se slovem král, aby před ním nebylo psáno Jeho Milost. Slovo »král« bylo výrazem nejvyšší úcty. Proto bylo také vždycky s ťictoji vyslovováno a psáno. V přeneseném smyslu dostávalo se toho jména jako čestného názvu vítězům. Vzpomeňme jen střelby ku ptáku na Horách Kutných. Králem ptačím nazván, kdo sestřelil trup dřevěného1 ptáka na vysoké žerdi zavěšeného. 'Srv. Zíbrt, Králové a královničky. (Veselé chvíle v životě lidu českého, č. 4.), Praha, 1910, str. 57—64. A přece setkáváme se v životě městském s případem, že slovem král -svána osoba «nížená.

Když r. 1529 žoldnéři kutnohorští, vracející se z výpravy proti Turkům, pobořili »klinot obecní«, šibenici, nechtěl ji nikdo opravovati. Páni pokoušeli se přinutiti k tomu tesaře, ale marně! Věděliť tesaři, že styk s šibenicí přinesl by jim snížení jich cechu a mnoho úsměšků! Konečně po dlouhém rozvažování r. 1530 usneseno, »aby králové a pacholci rychtáře, hudci, po-valeěi, někteří vězňové k tomu přidržáni byli, aby pomohli králům, kteří dobrovolné spravovati podvolili se.« Zde nalézáme »krále« ve společnosti osob snížených, opovržených. (Winter v knize »Kiilturní obraz českých měst« (díl II., str. 864) za slo-ŕem králové v závorce vysvětluje: »bezpochyby žebráčtí čili