chodcovští.« Mívali žebráci a cikáni (chodci) svého viidce, zvaného »král«. Leč dle dokladů dalších vysvitne správnější výklad tohoto slova.

V Memorabiliích kutnohorských při roce 1531 čteme domluvu hlásným, »že nepilně hlídají a že domek králův shořel a nešturmovali, ač všecko shořelo.« Hlásní se omlouvali, že »pojednú třtina se zjala, neb byl třtinu přikryt«. Při tom udávají, »že by kat měl to udělati; proto že Beneš král z rozkázání

rychtáře jednal jiného kata (z Hradce)-------neb i tístu (fenu

psí) jemu (královi) lapil a v vížce (myslí se katovské) ji oběsil.« (Fol. 122 p. v.) Dovídáme se, že král Beneš bydlil v blízkosti katovny; oba nežili však v dobrém přátelství.

R. 1536 »král mladý, ......, syn Beneše žádal, aby mu

zakoupení toho při Marškraubu příno bylo. I jest připomenuto vznesení Marškraubského a žádost, aby toho nebylo dopouštíno, protože byl biřicem a že jest zloděj a věci zlodějské přijímal a jsú u něho nalezeny. Však páni rozvažujíce, že jest potřebí takového člověka a že jest toliko jediný král, k tomu povolili, aby ten dům koupiti mohl; však na ten způsob, aby se v takové nepořady lotrovské nedával a krásti neb se krádeže dotýkati přestal. A bude-li to naň shledáno, neb zpráva taková učiněna, že bude uvázán na kalíř (?) a na šibenici. A protož otec jeho Beneš aby ho k lepšímu vedl.« (Fol. 249 p. v.) Jméno Marškraub dochovalo se v názvii zahrady až na naše časy. Zahrada ta byla v sousedství katovny a mlýnu »Hotmile«.

Ze zápisu o mladém Benešovi vysvítá: 1. že měl on i otec jeho domek v blízkosti katovny; 2. Marškraubský nechtěl ho do sousedství jako osobu sníženou; 3. že v Kutné Hoře bývalo dříve »králů« více; 4. že jen osoby snížené oddávaly se této živnosti (byl dříve biřicem); 5. ošklivý přídavek k jeho jménu naznačuje obor působnosti králů; 6. slova »že jest toliko jedinný král« a »že jest potřebí takového člověka« zahánějí všelikou pochybnost, že by slovo král bylo příjmením. Zápis o ohni ukazuje, že mladý Beneš přejal domek i zaměstnání po stařičkém otci.

Zřetelněji mluví se o králi r. 1537 v rozepři mezi krejčími Janem Hruškou a Každým. Jan Hruška vinil Každého, »že štola od něho tudy jest skrze jeho, kteráž vždycky průchod měla a voda tudy šla; nyní pak že jest ta štola zametána, kamením zasazena i průchodu voda nemá k jeho škodě žádaje, aby rozkázali páni odhraditi a vyčistiti« (Folio 469 p. v.) Doleji Hruška dokládá, »že i král to praví, že nebožtík Ondřej zametati dal tu štolu«. Páni rozhodli: »Poněvadž sú štoly svobodné a jest. na krále ukázáno, aby cn to ohledal a což by bylo pokaženo opravil, aby se jemu jakožto sousedu škoda nedala.« (FoJ. 488