p. v.) Zde mluví se určitě o králi, jakožto odborníku v hledání, čištění a opravování štol (nynějších stok). Archiv horní osvětlí nám zcela původ a význam slova »král«, zaměníme-li počáteční písmeno sykavkou. Em. Leminger ve svém díle »Královská mincovna na Horách Kutných«, str. 75 uvádí některé zprávy

0 čištění stok na Vlašském dvoře. 1484 Salus pop. . ralóm od vyčištění štol 2 kopy 15 gr.; 1487 Exurge . ralóm, ješto cídili štolu y* kopy; 1524 králům od klizení sekretu a štol v domě páně dáno 3 kopy 9 gr. (A. K. hor. odd. 344.)

Zaměstnáním »králů« bylo odstraňování výkalů ze sekretů, záchodů. Někdy, zejména z budov veřejných, obecních konal to

1 kat. Uěinil-li tak z úspory některý měštěnín sám, míval proto těžkosti a úhonu na své poctivosti.

Roku 3541 »Jan Huspenina vinil Hůlu a tovaryše čtyři vetešnické, že nařkli, že jest král ... a cídí záchody jako král ... a vozí jako král ..., ještě skrze to má těžkost při čeledi a tak při živnosti hyna, žádá za opatření«. (Fol. 656.) Štěstím pro Huspeninu bylo, že obvinění jeho tovaryši ničím neukázali.

Odvolávajíce se hořejších dokladů, můžeme bezpečně přirovnati dřívějšího »krále« k nynějším cídičům stok a záchodů.

Vlasy i vousy zdobí i hyzdí člověka, podle toho, jak si je upravuje. Na venkově dítek do roka nečesali, ani vlásků jim nestříhali. Potom, jak chlapeům, tak dívkám častěji vlasy přistřihovali, aby jim zesílily. Netrpělo se, aby lezly dětem vlasy do očí; děti by šilhaly. Prvními vlásky si matka vycpala podušku na jehly. Které dítě mělo na hlavě dva vršky, tomu se předpovídalo, že se bude dvakrát ženiti (vdávati).

Chlapci mívali vlasy sčesány většinou přes čelo; přistři-hovaly se ihned nad obočím a vzadu ve výšce ušních lalůčků. Vlasům přes skráně splývajícím říkali »kosinky«. Některé rodiny si libovaly v kosinkách zvlášť dlouhých. Jinoši i dospělí nosili týž účes, jenomže parádníci v neděli a ve svátek si mastili vlasy sádlem nebo »brabencovým« olejem; také si kosinky »pod-hrnovali« (zatáčeli dovnitř) nebo kadeřili.

V letech třicátých bylo tu a tam viděti na Hradecku ještě starce s copem. Býval to obyčejně některý vrchnostenský zřízenec (mušketýr) nebo vojenský vysloužilec. V té době začínaly již matky synáčkům sčesávati vlasy s čela a dělati pěšinku nad levým okem. Stezka na pravé straně byla řídkým zjevem. Po roce 1848 ujímalo se česání vlara na zad; nejen nai čeio, ale