Třešně: Žluťáky, vzácný druh, zrají koncem května. Višně: Červeňáky, ěerůáky, to jsou »obyčejné«, vykládal mi stařík pod jabloní.

Hlavní potravou jsou dělnému lidu valašskému brambory, kobzale. V řeči a paměti lidu mluví se o mnoha druzích kobzalí. Některé se pro lahodnou ohuť pěstují, jiné pro palčivé příchuti se, již nesázejí. Nejrozšířenější druh bramborů jsou niagnaboiiy. Jsou podlouhlé jedny, žlutavé, druhé bílé. Hladké. Mají chuť dobrou. Pěstují se nejvíce. Jánky. Taktéž podlouhlé, červenavé. Mají přednost, že se brzy sadí a brzy zrají. Chuti až do zimy nezachovají, nejdéle do listopadu. Bílé janky, zvané piškoty, jsou kulatější než červené a rády prašiví. Rožky jsou barvy žluté, do obloučku zahnuté, mají hluboká »očka«, výborné chuti, jsou ale náchylné k hnilobě. Proto se nepěstují. Červeňáky, ehuti palčivé, barvy do ohnivá, ťvaru kulatého, pro palčivost málo oblíbené. Modřáky vzrůstu velikého. Lid vypravuje, že jednou urostly veliké až K2kg. Jsou chuti nasládlé. Dobré krmivo vepřům. Trhany, vzrůst dosti veliký, barvy žluté, tvaru podobného, chuti výborné. Nesnesou mokré půdy. Málo se pěstují. Kardinály, vesměs podobné trhanům, jen: barvy bílé. Bledé čipolské, kulaté, hluboká očka, prostřední velikosti. Pomalu hynou. Šarpionky kulaté, žlutoučké, hladké, výborné chuti. Dosud se pěstují železné, jsou žluté, dobré chuti. Jsou však málo úrodné a proto nemají obliby. Muřiny, pozdélné, tmavomodré, chuť výtečná. Tvarůžky, kulaté, hrbolaté, bledožluté. Chuti dobré, ale jsou málo plodné. Ranuše méně plodné, chuť výborná, náchylné ku hnilobě. Malované jest už zaniklý druh, barvy žluté a červené a proto, slují též dle barev »Moravěnky«. Silně hnijí.

Zajímavé jsou příspěvky prof. K. Frankla. Obrázek, jak naši krajané v Americe hovoří češtinou s ohlasem anglických slov, divně počeštěných, podal také Pavel Albieri v českoamerickém obrázku z Chicaga. »Nevěsta za padesát dollarů«.

»Kidap!«, pobídl »grósr« z Osmnácté »plejs« na »Westsajdu« v »čikógu«, »mistr« Picha, svou hubenou »kejdy«, zapraženou do »ekspressu«. Aby se nikdo nelekl tolika cizíeh, podivných slov, skupených v první hned větě, třeba připojiti raději hned výklad. »Kiďap« je zpotvořená anglická pobídka »Get up!«, což se má vlastně pronésti »get op« a znamená tak asi »Vzhůru!«, užívána jsou vesměs v Americe na koně. »Grósr« je grocer«, kus to hokynáře a kus kupce, celkem obchodník s potravinami všeho druhu i moukou a vařivem, po případě drůbeží i masem. »Mistr« je všeobecně ve zvyku u našich krajanů v Americe za »master« a znamená prostě »pan«. »Kejdy« je rovněž překroucená výslovnost »Kattie«, naší Kačenky, jak se jmenuje při nejmenším aspoň každá druhá kobyla v Americe, a »express« konečně je lehčí nákladní vůz, s plochým truhlíkem, do zadu se otvírajícím... »Plejs« (place) je pak menší, užší ulice, která běží středem velkého »bločku«, čtverce domů, původně vyměřeného, ale porušeného ... »Tap« (top. vrchol, svršek), plátěná to stříška na obručích nad kozlíkem... »Pojedeme po Blú Ajlant eveně!... míň povozů a »kár«. Zajedeme si jen malý kousíček, ale ¦ pojedeme za to rychleji. Ostatně máme na »dýpó« času »plenty«!