doby jsem každý rok na, pouti za šťastné manželství Bohu áě-kovala.«

Jindy ovšem pout navštívila mládež v hojnosti ne pro modlení, ale pro tanec a vzájemné seznámení. Poznala se tu chasa z různých vesnic, a nejedno seznámení končilo svatbou. V Ouhrově byla před padesáti lety živě chasou navštívena pouť na sv. Antonína. V hostinci na »Sklepích« hlava na hlavě. Mládež rejdí, rejdí celá uřícená o strhání hned po požehnání. Do půl kola holky hochům nadbíhají, když novou polku muzikanti začnou. Chasník dal si zahráti solo a očima hledá svou ze všech nejmilejší k tanci. Až na protější straně ji spatří, s napjetím čekající. Bez rozmýšlení kývl prstem se slovy: »Anka, psst, psst!« A milá Anči letí přes celý sál hochovi, celá šťastna, do náruče a bylo tancování zas a zas. Není divu, že někdy si holky i střevíce dlužily jen, aby doma nezůstaly. Od hochů dostaly cukroví, srdéčka, obrázky, a k tomu hned umluvily,, kde zas se sejdou.

»Přijďte k nám«, zvaly se, »budou u nás shazovat kozla,*) bude to pěkný, poklasnej bude říkat vině.« To bylo celý týden těšení, jakej bude vině. V neděli sešli se mladí i staří, dychtivě slyšet říkání poklasnýho, který po řeěnění měl shodit kozla ze senníku na hnůj dolu, aby rána nebyla tak bolestná. Říkání se

líbilo, smíchu i výsknutí dost a dost a teď-------poklasnej rázem

svrhne kozla, kterého u sebe měl. Ó, hrůzo! Proč se zapíná kabát na knoflíky. Při pohybu poklasnýho nabral kozel rohem do dírky knoflíkové a jak byl shozen, odnášel sebou zároveň poklasnýho, který bez obrany musil k zemi, totiž k hnojišti také se unášeti. Mezitím hudba hrála smutečný marš, smíchu bylo do strhání, diváci hned se nevzpamatovali, co se stalo. Poklasný si neublížil na měkké hnojné podušce a dlouho za to se vypravovalo, že poklasnej shazoval kozla a kozel shodil poklasnýho \

Posud prý nikdo nenašel jetelového sedmilístku a jako důkaz, bylo uváděno, že ani v lidovém podání není o něm dokladu. Není tomu tak. V rodném mém kraji chrudimském, hledajíce za mých dětských let v jetelištích, v záplavě tisíců a tisíců trojlístků vícespeřené lístky jetelové, říkávali jsme: Čtyry-milý, Pěti-děti, Šesti-štěstí, Sedmi-smrt. Ponejprv viděl jsem jetelový