sedmilístek v roce 1921 v Černých Voděradech, v kraji kouřimském, kde jej našla slečna Růženka Brounová, avšak lidové proroctví mého rodného kraje se na ní nevyplnilo, neboť i letos viděl jsem ji při muzice v kole vesele se točiti. A jak by také ne! Kraj kouřimský, bohatý písněmi i lidovými pořekadly, rozhojnil podání »o jeteli« nejen na sedmi, osmi, nýbrž dokonce i na devítilístky, a to takto: Čtyry-milý, Pěti-děti, Šesti-štěsťí, Sedmi-stav manželský, Osmi-hoch z Bosny, Devíti-ke smrti.

Viděl jsem ve Voděradech r. 1923 o prázdninách i krásně vyvinutý devítilístek, který našla selka, paní Dandová, o čemž se hovořilo jako o zvláštní události. Jiná obměna právě uvedených pořekadel, mně známá, jest tato: Čtyřlistý-hoch jistý, Pětilistý-dětí jistý, Šestilistý-štěstí jistý, Sedmilistý-smrtí jistý.

Zábavou mé, a zajisté i mnohé jiné rodiny na letním pobytu venkovském, bývá hledati na pokraji jetelišť, čtyř-, pěti-a šestilístky. Sedmilístek dosud nikdo z rodiny nenašel, za to však na jediném stonku nalezen byl současně čtyř-, pěti- a šesti-lístek, jindy na jediném keříčku jetelovém 7 pětilístkův a jednou dokonce 3 šestilístky, což bylo vždy po několik dnů předmětem rodinných letních rozhovorův... Hra rozmarné přírody!

Jetelový čtyřlístek pokládá se všeobecně za jakýsi druh amuletu. Venkovské dívky pečlivě jej vylisují a vkládají do modlitebních knížek; ctyřlístkem bývají zdobeny dopisní papíry a obálky, v jeho podobě zhotovují se zlaté náušničky, jehlice do kravat, manžetové knoflíky a j. Svobodným dívkám, než jdou k nruziee, vkládají bez jejich vědomí do levého střevíčku usušený čtyřlístek jetelový, aby hodně tančily, jindy jim jej i do šatů zašívají.

Kultura jetele, jak se nyní u nás provádí v ohromném rozsahu, zvrátila úplně způsob bývalého selského hospodaření. A není tomu tak příliš dávno, co pěstování jeho jako picni rostliny pro dobytek bylo u nás zavedeno. Sám jsem nedávno v Ondřejově slyšel od hospodařil, jak farář Horáček před 70—80' léty s kazatelny povzbuzoval jejich otce k hojnému jeho pěstění. Z těch dob asi pochází lidový popěvek: Jetelí čku náš, pěknou vůni máš; na tom našem poli všecko se to trolí, ty se zelenáš, ty se zelenáš!

Když se komu čtyřlístek podaří nalézti, pokládá to za zvláštní štěstí pro sebe a spojuje nález ten s představami sobě milými. Že hledání čtyř-, pěti- a vícelístků jetelových jest převážně zábavou svobodných dívek, netřeba zajisté dokládati.

Kdo doplní tuto zprávu moji o jetelových lístcích dalšími údaji podání lidového1?