Jsem z nejstarších přispívatelů (od 1. čísla I. ročníkii) do tohoto měsíčníku. Proto jsem se ráda chopila péra, abych jeho redaktora, jenž se nikdy, ani v době starší, ani za lákavé pohody naší republiky nedral do popředí, pozdravila upřímně u příležitosti jeho šedesátin a při tom si podle pravdy vzpomněla na ten kus poctivé propagační, sběratelské i badatelské práce, kterou za čtvrtstoletí vykonal Český Lid a jeho spoluzakladatel i redaktor po dobu celého čtvrtstoletí.

Puškin, jak známo, projevoval velmi živý zájem nejen o ruskou, ale vůbec o slovanskou národní píseň. Národní ruské písně a pohádky, s kterými seznamovala ho jeho stařičká chůva, Arina Rodionovna, jej okouzlovaly. Podal i několik znamenitých ukázek, jak literárně zpracovávati tyto pohádky; stačí připomenouti z nich jen Pohádku o rybáři a rybce, známou i českému čtenáři z překladů Č. Bendla a Jos. Jirečka, která se dostala i do českých školních čítanek. Puškin také sám sbíral národní ruské písně. Známý sběratel Petr Vas. Kirějevskij dosvědčuje, že od Puškina dostal pro svou sbírku celý sešit písní, zapsaných básníkem ve Pskovské gubernii. V době svého nuceného pobytu na jihu Ruska (v roce 1820—1824) všímal si Puškin v Kišiněvě horlivě písní, podání i pověstí bessarabských rodáků i různých emigrantů, zejména srbských, kterých (v druhé polovici pobytu Puškinova v Kišiněvě) se tam objevilo množství. Jest známo, že tak populární jeho básně, jako na příklad Černaja šal (Černý závoj), píseň Rěž menja, žgi menja (Zabij mne, pal mne), částečně i pověst' Kirdžali a j., vznikly právě pod kišiněv-skými dojmy, že povstaly z bezprostředního seznámení s rumunskou (multanskou) písní. V Kišiněvě, podle svědectví současníkova, začal se Puškin učiti srbštině, seznámil se se srbskými vojvody a zapisoval si od nich srbské národní písně. Poznal později i známý sborník srbských písní Vuka Karadžiče, přeložil z něho dvě písně a počátek známé Žalostné písně urozené Asan-Aginice; opěval statečné činy Jiřího Černého a povstání Milošovo, patrně podle vypravování, které slyšel zde, na jihu, z úst lidí blízce zúčastněných při povstání.

Všechny ostatní z tak zvaných Písní západních Slovanů ,]sou veršovaným zpracováním básní prosou psaných Prospera Mériméa, vybraných (11 z 29) z jeho sborníku La Guzla (1827), plodů to čisté mystifikace, provedené francouzským spisovate-