hodná směs jmen, nehodících se k sobě (Janyš, Ljubusja, Jelica), mohla vzniknouti z pohádkové látky velká, obšírná epická píseň. O literárním zpracování látek o Libuši podává zprávy Dr. A. Kraus v knize Stará historie česká v německé literatuře, r. 1902. V Puškinově písni však nenalézáme vůbec látky o Libuši, nýbrž pouhé její jméno. J. N. Ždanov ukázal na některá národní podání o vodních zinkách, zapsaná v Čechách (na př. dvě ve sborníku J. V. Grohmanna, Sagen aus Bohmen), a vyslovil při tom mínění, že jedno z podobných podání Puškin zpracoval v písni Kralevič Janyš. K tomuto předpokladu, v podstatě velmi pravděpodobnému, sluší, jak se nám zdá, dodati: má-li býti zjištěn pramen výpůjčky, jest nutno pátrati mezi zpracováním takovýchto národních podání a hledati je v literárních publikacích v prvních třech desítiletích 19. století. Možná, že v časopisech, v četných tou dobou módních »almanaších« a různých sbornících, podaří se najíti původní text, o němž tak určitě mluvil veliký básník.

Ačkoliv rozličné názory, předpoklady a dohady důkladné a lopotné práce Chodaseviěovy jsou velmi vábné a bystré, jest v nich přece mnoho dohadů beze vší pochyby libovolných o .básnickém hospodářství' Ptiškinově. Chodasevic přistupuje k objasnění prostých faktů Puškinova dědictví s jakousi příliš zjemnělou ostrovtipností. Znalcům československého lidového podání předkládáme k dalšímu rozřešení otázku o původu domněle české písně.

Vyzván byv redaktorem »Č. L.«, prof. Žíbrtem, odhodlal jsem se napsati něco do jubilejního čísla tohoto časopisu. Ale o čem psáti, když v oboru, jemuž Český lid jest věnován, již dávno přestal jsem pracovati. Již vím co: napíši něco o svých studiích mythologických a zvykoslovných (slova »folklor« nerad užívám).

Již za studií gymnasijních vábila mne mythologie Ěeků a fiímanů, zvláště při čtení Homéra a Sofoklea, ale žádnému z profesorů nechtělo se zasvětiti nás do zajímavého tohoto předmětu. Nezbývalo než: nauč se tomu sám!

Nejprve zabýval jsem se mythologií Ěekii a Ěímanů a potom jsem se sháněl po. bájesloví slovanském. Šaškova Mythologie otevřela mi vstup do Pantheonu (Slavína) klasického. A tu hned na první pohled objevil se rozdíl mezi bájeslovím klasickým a slovanským: bohové i bohyně řečtí a římští jsou osob-