znal Manhardtovy spisy »Baumkultus« a »Wald- und Feld-kulte«. Podle Manhardta napsal jsem Rozhled k »Rostlinstvu«, jež vyšlo r. 1879 nákladem Matice české.

Tento spis také již dnes je zastaralý a potřeboval by mnoho oprav. Na př. při výkladu o barvách, divím se, proč barva bílá stala se u Slovanů barvou smuteční. Nyní to vím, neboť jsem se toho kdesi dočetl: jest to barva sněhu, barva zimy a tedy barva smrti. Doklad: bílá paní, bílý kůň, bílý vrabec, oznamovatelé smrti, morová žena zahalena v bílou plachetku a j. Jediný originální výklad v tomto spise jest »dotýkací praktika«, jíž vykládám pomlázku a jiné zvyky.

Mimo to jsem napsal několik článků, jako: »Vybásněné a vybájené příčiny.« Člověk při neobyčejných věcech a zjevech vždycky se táže: proč to?, a nezná je pravé příčiny, vymyslí si nějakou. Ke článku »Slovo a báj« zavdal podnět duchaplný spis Maxe Miillera »Lectures of the science of language«. Vykládám v něm, jak z neporozumění některému slovu vzniká báj. Jinde i u nás.

»Takovéhle« nazval jsem článek, v němž upozorňuji na t. zv. symbolické skutky, t. j. takové, jimiž člověk dává na jevo, čeho si přeje, na př. dívka o masopustě skáče hodně vysoko, aby se jí urodil tak vysoký len. Podobné jest léčení »similia similibus« (stejné, podobné stejným, podobným). »Uhranutí a uřknutí« vykládá známou pověru.

Dále jsem měl v úmyslu napsati jako o rostlinstvu, podobné dílo o živočišstvu v národním podání a nasbíral jsem již k tomu látku. Také jsem již uveřejnil pojednání o několika ptácích, ale dílo zůstalo nedokončeno. Bylť jsem zanesen pracemi jinými.

Konečně ještě jedno dílo jsem pořídil, totiž »Kratochvilnou historii měst a míst království Českého*. Tento spis vznikl takto: slýchal jsem, jak si jednotlivé obce dobírají obce sousední, vytýkajíce jim všelijaké směšné nebo pošetilé příhody, nebo vlastnosti, a začal jsem si je zaznamenávati. Když jsem jich měl slušnou řadu, začal jsem je uveřejňovati v »Humoristických listech«, a hle! Sotva že vyšlo několik čísel, již se mi začaly scházeti se všech stran příspěvky, které jsem pak upravoval a uveřejňoval. Potom jsem je všecky sebral a vydal u J. R. Vilímka, napsav k nim domluvu místo předmluvy. Není to tedy moje dílo, nýbrž sbírka lidového humoru. Druhé vydání tohoto spisu vyšlo nákladem J. R. Vilímka asi před 4 nebo 5 lety a k němu napsal jsem obšírný dodatek. Ukončen tento spis nebude nikdy, poněvadž materiálu bude neustále přibývati. A ku .podivu: Kratochvilná historie jest ze všech mých spisů nejznámější, ačkoliv si na ní nejméně zakládám.