Předchozí 0034 Následující
str. 31

kolo obepíná dřevěná »šl'ajfa« (brzda), která se po práci přitáhne a zastaví jeho pohyb. Mlýnské kameny jsou dva na sobě. Spodní leží, vrchní, zvaný »běhoun«, se otáčí. Kameny se občas »ostří«, to jest nadělají se do nich rýhy »oškrtem« (oškrt, zvláštní kladivo), aby dobře rozmílaly zrno. Koš, do kterého se nasýpá obilí, jmenuje se korčák« a to pro pohyblivé zařízení ve spodu, které si podává samo z koše zrno podle rychlosti mlýna.

Na mletí bývají nejlepší zimní větry. Nejstálejší jsou větry »požůoví«, »prosný« (po žních, kdy se sbírá s polí proso). Jarní větry bývají »trhaví«, nestejnoměrné, za den bývá desatero počasí. Podle toho je třeba stále natáčet křídla, což je spojeno se značnou tělesnou námahou a zdržuje v práci. Když je vítr »rov-né« (pravidelný, stejnoměrný, nepřetržitý), »zasype se« (obilí do nasýpacích košů) a může se ze mlýna za dne na chvíli odběhnouti a v noci zdřímnouti.

Majitelem břestského »větráku« je nyní Ferdinand Páter (na fotografii »pavlače«) v domku č. 140, hned u mlýna, podle jehož údajů jsem zaznamenal názvosloví vnitřního zařízení břestského mlýna a také výklad o vlastnostech různých větrů, hybné síly to všech »větřáků«.

Jozef Štrba starší:

O slovenských kožúškách.

(Se 3 fotografiemi.)

Kožúšky na Slovensku nosily sa od nepamáti. Ja vyučiac sa kušnierskemu (kožušníckemu) řemeslu v Mošovciach, kde v ten čas robily sa jednoduché kožúšky bez výšivky a vóbec bez všetkého ornamentu pre pospolitý l'ud z okolia Žiliny a Prievidze, kain sa tieto kožúšky na trhy vyvázaly, išiel soin, aby som sa v kušnierskom řemesle zdokonalil, na »vandrovku«. Obírátiaic sa na viac mieiSítoitíh; Slovenska, pojednám, v krátkosti, kde aké kožúšky sa nosily.

V Baňskej Bystrici sme robili kožúšky pre okolitý pospoli+ý l'ud s remeným ornamentem ale aj s výšivkou. Z bansko-bystri-ckého okolia nosily sa v Mičinej (mičínské kožúšky) s remenou drobnou ozdobou: v Podkaniciach s remenou ozdobou ringliami vybíjané. V oboch dedinkách nosili kožúšky mužovia bez ruká-vov, ženy ale s rukávami. V Detvě a Slatině s remenou ozdobou, ale bez rnkávov nosili zvátša mužoivia. Z Baňsfeej Bystric© pre-šiel som do Rimavskej Soboty, kde sme robili kožúšky vyšívané, ale tiež remienkami zdobené a rozvázaly sa po trhoch až do Mi-


Předchozí   Následující