Odchylky a zvláštnosti řeči v Plzni a na Plzeňsku.

V ročníku 24. Českého Lidu, str. 21, podala jsem, ukázky, jak se mluvilo a mluví v Plzni a na Plzeňsku mezi lidem. Když jsem si před lety zapisovala tyto zvláštnosti, nápadné a značné plzeňské odchylky od české obecné a spisovné řeči, buď doma, net>,o na Vycházkách, výletech a letních pobytech mezi lidem na Plzeňsku. netušila jsem, že mi ze zápisků těch vyroste bohatá a pestrá snů-ška,, která byvši v ukázkách otištěna v ročníku 24. Č. L., vlídně byla od kritiky i v časopisech odborných, vědeckých, s náležitým poučením, z,a něž děkuji, přijata a buď doslova, nebo výběrem v listech rozmanitých přetiskována. Že obsahovala slova, věty, také jinde známé, nejen na Plzeňsku, že mnoho v řeči plzeňské jest slov německých, zněmčilých, toho všeho jsem sobě vědoma. Chtěla jsem zachovati věrný obraz mluvy plzeňské a tudíž jsem nemohla vylučovati kazimluvy z němčiny a u každého slova dokládati, kde všude jinde bylo zapsáno a tištěno.

Kdo zná dějiny Plzně a jejího okolí, přisvědčí mi, že by byl divnější opak nynějšího stavu české řeči na Plzeňsku. Němci a němčina tu dlouho převládali a po nich hovořili se zkomolenými slovy německými i Cechové, jako v Praze a ve všech městech při obrození národa českého. Příval dělnictva, úřednictva, studentstva, vojska v posledních desetiletích, přinášel odjinud cizí prvky do řeči plzeňské, jež tu brzy zdomácněly a z pokolení na pokolení se dědily. Chtíc zachovati ptravý a věrný obraz plzeňské řeči, nemohla jsem měniti tento skutečný stav a přikrašlovati snad vypouštěním slov zněmčilých, nebo .odjinud zanesených, nešvarných. To budiž na omluvu!

Pokud vím, plzeňské řeči, až na pokusy některé rázu čistě filologického, přísně vědeckého, nebyla věnována péče taková, jako jiným nářečím západočeským a jihočeskými Chodsko má svůj výborný dialektický slovník od prof. J. F. Hriušky. Prof. V. Dušek sestavil řadu studií dialektických ze západních a jižních Cech. Netroufám si svoje zápisky přirovnávati se záslužnými těmito studiemi filologickými, odbornými. Jen myslím, že se vůbec posavad málo pozornosti věnovalo skladbě a slovníku nářečí plzeňského. Málo pozornosti věnovalo a poměrně zcela malounko jen se tisklo o těchto otázkách. Tedy: sbírati á zase jen sbírati, pokud dovolí ještě poslední skoro zvonění, dokud i zvláštnosti, podnes a do nedávná zachované, neztratí se z podání lidového v Plzni a na Plzeňsku. ;

Otiskuji ovšem, vím to dobře, látku nezpracovanou, rozmetanou, jak ji poznamenánu mám z rozmanitých míst a různých dob, jak jsem to vše při všelijakých příležitostech přímo mezi lidem slyšela a hned zapsala. Lituji, že jsem všude si nepoznamenala také osadu, město, kde tak a tak mluvili. Mám dobrou vůli prospěti studiu rodného města a kraje. Nikdež tak obsáhlých' záznamů, jako mám, nevidím a o nich neslyším, že by je někdo pořizoval a do tisku chystal. Doufám proto, že odborníci povolaní zpracují a využitkují výsledků nepatrné a ochotnické sběratelské mojí činnosti.