str. 44
skou. Praha chce nyní, co je velkoměstem, stále a stále něco nového. A z lhostejnosti k vlastním československým zjevům, shání se po cizích výplodech, kolikrát i bezcenných, nebohých. Nyní přišli od Těšína »Sedlišťané« s pěknými, původními tanci, zpěvy, hrami, odění v půvabný kroj tamější »Sedlišťané«. Byla to sláva, jásot neutuchající, všude, kde se objevili na ulicích, na Slovanském ostrově, na výstavišti.
Byly sbírány obřady, zvyky, tance na Těšínsku od r. 1911. Udržovaly se jakousi setrvačností, nejvíce v Sedlištích a v Po-bezkydí. Slezské zvyky, tance, slavnosti, jsou ovšem dosti prosté, ale působí mocně tím, že je v nich symbol, myšlenka. Byly doby, kdy bylo u nás porozumění v národopise jen a jen pro hýrivosť, svítivost barev a hlavně temperament Slovácka. Zajímavo, že se těšínský svéráz líbí teprv dnes. Ovšem, dříve nebylo příležitosti, nebylo organisace a uvědomělých vůdců, nadšenců. Na vyvolání Slezského národopisného sdružení, na obnovení a úpravu krojů, na zájezd nedostali Sedlišťané krejcaru, vše z vlastních prostředků, svépomocí. Po zájezdu do Čecli mají nyní »Sedlišťané« asi 77.000 Kč dluhu. Snaží se dluhy uhraditi letošní slavností v Sedlištích a přece jen doufám, nějaká subvence přispěje k úhradě. Předseda »Sedlišťanů« a jeho ušlechtilá choť Maryčka, mají zásluhu neocenitelnou, že se tak účinně ujali myšlenky mezi horlivými členy snaživého sdružení a že se odvážili s obětmi peněžitými nemalými vzkřísiti smysl pro svéráz kultury těšínské. »Slezský rok« v Král. Hradci a v Praze měl tento pořad: 1. Slezská svatba a čepeni nevěsty (z Těšínská). 2. Jarní zvyky (Honění krále) z Hlučínska. 3. Jarní: stavění a kácení máje z Těšínská. 4. Slezské dožinky. 5. Právo slezských děvuch. 6. Slezské zálety. 7. »Ondráš a Juráš« v Praze. 8. Ze života slezských pastevců na Bezkydech. Č. Zíbrt.
fMartin Kozák, dlouholetý spolupracovník Českého Lidu dne 16. srpna 1924 v Kokycaneeh náhle skonal, raněn byv mrtvicí. Zesnulý se narodil r. 1861 ve Škvrňanech u Plzně. Dokončiv studia v Plzni a v Soběslavi, působil jako učitel v Chrasti a v Tymákově. Ostatních 28 let života trávil v Rokycanech, jako učitel, od r. 1920 jako ředitel měšťanské školy tamtéž. Kozák byl vzorem českého učitele vlastence a svědomitým pracovníkem pro lidovou osvětu. Jsa si vědom nesnází a odp.ovědnosti práce učitelské, studoval důkladně každý paedagogieký problem v celém rozsahu, o čemž svědčí množství knih a předních odborných časopisů českých, ruských srbských, francouzských a anglických v jeho knihovně, vzácné pro učitele. Všechny tyto evropské řeči i siovamské, italštinu, dánštinu, zesnulý dokonale ovládal. Vydal knihy: Na táckách, sbírka pohádek upravených z f ranč., rušt., chorv. a srbšt.; Kytice z pohádek rus. a srb--ohrv.; Hry jarého věku; Zeměpis pro školy obecné. Přeložil z rušt. pro učitele knihu prof. Sikorského, Duše dítěte. Dále byl stálým spolupracovníkem v odborných časopisech Paedag-o-
|
|
