str. 45

gické Rozhledy, Komenský a j. Jako vlastivědný pracovník již za mlada bedlivě pozoroval život lidu venkovského a zachycoval různé črty z jeho zvyku, obyčejů, písní, pověr atd. Přispíval také hoirlivě i do »Českého Lidu« články (II. 119, III. 43, IV. 134, 454; VI. 417). Sem patří také stručná kniha »Jan z Rokycan« a »Popis školn. okresu Rokycanského.« V pozůstalosti jsou četné drobné rukopisy vlastivědné a lidovědné, svědčící o jeho lásce k lidu, jeho životu a tvorbě. Kozák byl člověkem ryze slovanského smýšlení. Miloval všechno Slovanstvo. Nemohu, jako Rus opominouti zde* že zesnulý byl upřímným přítelem Ruska a měl obzvláště dojímavou láskou k ruské kultuře a literatuře. Kromě literární činnosti v tomto směru, překladů o sobě vydaných a četných překladů do českých časopisů (na př. ze spisů Hercenových do »Naší Doby« a j.), měl četné osobní styky s vynikajícími ruskými učenci, jako-s akadmikem prof. V. FrameeVein. a j. I v době války snažil se udržovati styky s ruskou kulturou: s nebezpečím za rakouské vlády dostával ruské knihy přes Dánsko. Ruský oddíl knihovny od o-vdovělé paní Kozákové darován ruským ústavům v Praze. Ruskému gymnasiu a Ruskému Paedag. Ústavu J. A. Komenského.. Upřímně litujeme předčasné smrti poctivého a svědomitého pracovníka českého a ideálního přítele národa ruského i všech národů slovanských. S. Orlov.

Otázky a odpovědi.

Vznik pověry o podkově. K dotazu prof. J. Soukupa, 24., 41. Téměř na celém světě považuje se podkova za symbol, přinášející štěstí. Po dlouhou dobu nemohli se učenci sjednotit o tom, v. 5cm dlužno hledati původ této pověry, zda pojí se ke kovu, z něhož je podkova zhotovena, nebo k jejímu tvaru. V poslední době však dospělo se k výsledku, že oba činitelé jsou tu zúčastněni a že jak materiál, tak tvar daly podnět k pověře o podkově. Staří Ěímané a Ěekové věřili, že železo přináší štěstí v daleko větší míře nežli jiné kovy. Pevnost železa a jeho veliká upotřebitelnost jak při útoku, tak při obraně, přispěly velmi k tomu, že lidé kovu tomu připisovali daleko větší účinek, než kovům jiným. Tato důvěra v dobré vlastnosti železa vedla pak ponenáhlu k tomu, že se začalo věřiti, že přináší štěstí. Podobně bylo tomu i u Arabů za středověku. Byli-li náhle překvapeni bouří nebo nepohodou, začali křičet: Železo! Železo!, neboť věřili, že pouhé to slovo stačí, aby nepohodu zapudilo. U Skandinávců od pradávných dob bylo považováno za-štěstí, našel-li někdo kus železa. U jižních národů naproti tomu — zvláště u mohamedánů — považováno bylo za symbol, přinášející štěstí, všechno, co mělo tvar půlměsíce, a konečně není tvar podkovy nic jiného, než poněkud rozšířený tvar půlměsíce. Tím způsobem rozšířila se pověra o tom, že podkova přináší štěstí, mezi většinou asijských národů. Číňané budují své hroby tak, že jak jednotlivý hrob, tak i všechny dohromady představují podkovu; věří totiž, že duše zemřelých nemohly by dojíti pokoje, kdyby hroby měly jiný tvar. Konečně také nutno poukázati na to, že kůň sám považován ¦ je za zvíře, které přináší svému pánu štěstí; tento názor plyne asi z důvěry jezdcovy k jeho koni. Š podkovou tedy spojeny jsou tři skutečnosti, které podle pověry přinášejí štěstí: je ze železa, má;