|
@@46
tvar půlměsíce a pochází od koně. Z Lidových Novin 1924, č. 290 zaslal Eudolf Janovský, ředitel spořitelny, Holešov.
Francouzské dílo o hudbě české. (M. J. Rev., Praha.) Stručně poučí knížka: Albert Soubies, Historie de la musique: Bohéme, 1898.
. Zíbrt.
Směs.
lizka na Nasavrcku. Když r. 1422 táhl Zikmund od Ji hlavy k Brodu a odtud k Čáslavi proti Žižkovi, zamířil vítězný tento vojevůdce i ke městečku Kamenici, kde rozložil se táborem na návrší nad městem, dosud lesem porostlým, které zove se »zeleným táborem«, jež později ve pojmenování Kameníce Trhové přeměněno. Odtud couvl Žižka k Seči, která prý do válek husitských lidnatostí sousední Chrudim převyšovala. Tu strhla se krutá šarvátka mezi voji nepřátelskými, v níž i dotud utěšeně kvetoucí Seč děsně zpustošena,, že více k dřívější své velikosti a významu se nepovznesla. V kruté seči té prosekali se zaskočení Husité a ustoupili do nedaleké zálohy; ale nepřátelé nedali pokoje. Pojednou si Husité věc přemysleli, prosekali se zástupy jejich podruhé, na konec zvítězilí a zahnali Maďary, kteří ze strachu velikého a bázně se modlili. Na místech, kde tyto události se sběhly, později vznikly osady: Proseč, Prosička, Oustupek, Přemyslov, Bojanov a Modletín. Z knihy: Ant. Blažek: Pověsti a obrázky z Chrudimská,, řada IV., str. 2. A. Šorm.
Vyhánění ďábla v Podkarpatské Rusi. Z Mukačeva se sděluje: Nedávno udala se v obci Szinevér na Podkarpatské Rusi divná příhoda. Příslušníci obce, kterou stíhaly v poslední době různé pohromy, připisovali všechno neštěstí za vinu ďáblu a usnesli se, že ho vyženou. Za vedení občana Vasila Fabera odebrali se jedné páteční noci na hřbitov, kdež se o půlnoci pustili do vyhánění ďábla a všech zlých duchů. Otevřeli jeden z hrobů, rozdělali veliký oheň, do něhož vhodili lebku mrtvého. Pak pobíhali s hrůzostrašným křikem kolem hranice tak dlouho, dokud neklesli únavou. (Tribuna c. 81. dne 8. dubna 1923.)
Vojákův žal. (Napsal prostý synek, voják v nemocnici v Hradci Králové, těžce poraněný, do památníku sestře ošetřovatelce za války světové. Jest to žaloba smutné duše, utrýzněné strastmi světové války. Tak asi vznikaly naše písně národní a vojenské.) Vykvétal v háji tulipán, šel tudy kolem velký pán: »Pojď, květe krásný, budeš mým, do zahrad svých tě přesadím.« Však tulipán se neujal, on uvadl a žaloval: »Proč jste mě brali, když jsem kveť, proč jste mi brali mladý svět, ach. tak krásný svět?«
D r. Rud. Tschorn.
|
