Skrz čo sa usilujú jednotlivci vyniknúť z pomedzi (nad) ostatných? 47. Vyzdvihnuli sa jednotlivci ze sedliackej triedy? (Sluha, remeselnik, fabričny robotník, inteligencia.) Čo je o tomto verejná mienka? 48. Povážujú-li to za správne, keď dievča ide do mesta slúžiť? Jestli nie, čo povedia, prečo nie? 49. Jestli odsudzujú, že dievča je v meste za slúžku, odsudzujú-li patričnú i vtedy, keď v dedine (na pr. u kňaza, učiteľa, obchodníka, aľebo iného rolníka) slúži? 50. Zvláště koho ohovárajú a kým opovrhujú z pomedzi k nim patriacich? (Na pr. ženu korheľku, úžernika sád.) 61. Jest-vuje-li v dedine v nejakej forme verejná dobročinnosť? (Dni, v ktorých možno žobrať.) Je-li hanbou žobrať? 5á. Javí-li sa obetavosť k takým výdavkom, z ktorých niet bezprostredne a hneď sa javiaci osoh? (Na pr. meliorácia pasienkov, strekáč, býk, škola, cesty, studne atď.)

Zasahuji bezděky do známeho sporu, zda Hlučínsko bylo v dobách starších a zejména v první polovici 19. století české. Určitěji řečeno: zdali nejen kraj, venkov na Hulčínsku byl český, než i město samo, Hlučín, zdali úředně nebylo považováno za české. Bylo a bylo! Všecky vytáčky a uměle nadouvané námitky neobstojí před úředním svědectvím, jehož jsem získal koupí pro knihovnu Národního musea. Je to »Uliční pořádek města Hulčína«. Převzácný a drahý dokument! Magistrát v Hlucíně, zastoupený osobami se jmény, posavad známými y Hlučíně (třeba poněmčile psanými: Mičan Mitschein), vydává tiskem předpisy pro uliční pořádek. Zajímati budou dnešního čtenáře při té nejistotě a možnosti úrazu po ulicích od ztřeštěné jízdy automobilů atd. tehdejší ostražitá nařízení. Zajímati budou při dnešní zdravotní policii tehdejší starosti o čistotu a klid ulic. Zajímati bude filolog-a tehdejší rázovitá českomoravština, jak ji bezpochyby vlastenec buditel známý, Cyprian Lelek, upravil, nebo vliv měl při konečné úpravě tohoto úředního předpisu...

Což to všecko je proti radostnému, nepopiratelnému faktu, uznanému od zástupce pruské vlády, »královského ředitelství« pruského, v Opoli 13. srpna r. 1843, kde Evald, přednosta »oddělení vnitřních záležitostí«, jménem pruské vlády, schvaluje českoněmecký text uličního řádu pro Hluěín, předložený ke schválení dne 4. února 1842. Tedy báchorky, vybájené s hrozivým postrachem o ryze německém rázu města Hlučína, o ryze německém obyvatelstvu tamějším, rozplývají se v nicotu a patří do říše nekalých zbraní proti české národnosti a proti českému národu (i v době nynější, v době osvobození Čechů tamějších z poroby germanismu, připojením k naší Československé republice).

Bylo-li třeba k německému textu (a to je významné spolusvědectví) česky vedle textu pobočního, německého, připojovati srozumitelný »pořádek« pěknou češtinou a pěkně v tiskárně vysázenou — jakého závěru jiného dojde nejen Čech, ale každý nestranný posuzovatel, nežli toho, že bylo nutno pro českou většinu pro poučení a výstrahu úřední nařízení vydati také po česku!?