Někam se schoval, že jí neehcie, nebo se stydí, že se má ženit.« (Za ženicha vyberou veselého chasníka, který umí vtipkovati, zpívati a výskati).

Najednou ho někdo zahlédne, sedí ve vikýři! Družba vleze za ním a přemlouvá ho, namlouvá mu nevěstu i vymlouvá strach před ní. Už si dal ženich říci, leze dolů a chasa ho vMál Obléknou ho, rozloučí se s hospodařeni a hospodyní, jakoby by navždy odcházel. Majíce mezi sebou vzácného ženicha, odcházejí pro nevěstu a cestou zpívají a výskají.

Před vraty statku, kde je nevěsta, dívky zipívají: Panímámo zlatá, otvírejte vrata, jdeme si -píro kono,pičku ze samého zlata! Na dvoře apívají: Dobré odpoledne vinšujeime vám! My jsme k váni přijely, kde máte nevěstu, abychom věděly! Hospodyně, nebo některá z dívek odpovídá: Ona doma není,' asi je ve stáji a je tam zavřena! Zatlucte na dveře, ona vám otevře, je-li už hotova!

Družba poroučí a někteří se rozběhnou, hledají po světnici a v komoře, na půdách i ve sklepě, až jí najdou ve chléve. Só^í uplakaná, islzy rozmazány po obličji. Družba ji vybízí, aiby šla s nimi, že bude míti svatbu jakoi žádná .jiná: ona však nechce, že se vdávati nebude, že je tuze mladé. Chasa, zpívá: Konopiěko, nevdávej se, jsi mlaďounká, polámeš se! Konopiěka pořád pláce, že jest ještě miadlé děvče! A když nevěsta se nemá k odchodu, pobízejí: Kono-piěko, alou, alou, už jsou tady píro tě s forou. Konopiěko, už jen. už jen, už jsou tady pao tě s vozem!

Konečně rozhodne ženich: chytne ji do náručí a unáší k žebři-movému vjozu, který jest ozdoben chvojí a .papírovými fábory; koně mají pěkně zapleteny hřívy a v nich barevné stužky. Avšak hospodyně ho zadfrží ,a zve všecky dál; pohostí je černou kávou a voěe-pákeim.*) Už má ženich nevěstu! Prohlížejí se zvědavě, jako by se nikdy ještě neviděli. Někdy jsou .podstrojeni; na př. ženich jest oipenitlen povřísly, onla je v roztrhaných šatech, na hlavě má falešné nevkusné květiny a tenká ,povřísla zapletena y copech.

Už nased,ali a jedou. Hudba hmaje vesele, ozývá se zpěv a vtipy. »Prší, prší!« rozikřikne se zoufale žienich a kamarád: mu honem strká rozbitý starodávný deštník ;eště s rákosem místo drátů, nebo jen -hůl s dráty a ženich drží jej úzikostlivě nad spanilou nevěstou, aby jí krása nezmohla, ač modré neb© jen se směje na chasu.

Před hospodou dívíky apůsobně žádají: My jsme se k vám přišly ptáti, smíme-li tu tancovati, my jisme ,se k vám přišly ptát, smí-me-li tu tancovat? Když hostinský smekne čepiěiku a radostně svo-luje, i hostinská z.ve dál, apíviají: Šenkýřka nám dovolila a šenkýř nám nebrání; budeme-li hodně zipívat, že nás ještě pochválí. Panímámo šenkýřovic, my prosíme vás. byste nás tančit nec-hala jen na krátký čas.

V taneční síni dívky dají kytici ,na stůl a zpívají: Pěknou kytku máme, komu my ji dáme? Ten, kdo má dukáty, ten nám ji zaplatí, tomu my ji dáme! Potoim postaví se do kola a zpíviají: Aj, vy páni mládenci, my jsme' se vás přišly ptát, budete-li tancovati, budete-li tancovat? Nebudem tu, jen do rána, ráno zase odejdem; nemusíte se žádný bát, že vám v rukou zůstanem! — Nyní přijde to nejlepší, máme taneoviait a já smutná, zarmoucená musím tady