stát! Každá tu má ňákého, já ubohá žádného, půjdu já si pro mlá-demoe sobě rovného!

Na to baroni k tanci chasníky, ikteří se strojenou sikroniíností stojí u dveří, vyvádějí je ,a mezi tancem častují... Nebo: Jak jsem řekla, tak udělám, bez mládemice nebudu: zatočím se na kramflíčku, hned si ho přivedu. Asi v 9 hodin odevzdávají dívky kono-picikou mládencům a vzdávají se svých práv. D,ají si ještě nalíti do skleniček »sladkou« (rosolku), dají připít ženským, ikteré sedí kolem u stěn a bystře pozoruji, která vyvádí koho a kletpa.jí, jen se .iim brada třese. Zazpívají jim: Jděte, baby, jděte domů, už je hodin devět, už jste se dost naklapaly, můželte jít ležet, Paňmáma selí na lavici^ jen se jí nos blejská, každá kouká po své dceři, jak je která hezká! Žádný div, že se jim moc nechce, alfj ohasníci s ve^ liko:u radostí otevrou dveře a přemlouvají, aby jen se už nezdržovaly, že doma nantáta už čeká,

Potom dívky postaví se >do kola jako na začátku a zpívají: Pojďte, dívky, dohromady, ať si zazpíváme, poděkujme Pánu Bohu, že muziku máme. Muzika, muzika, ta je hezká pro potěšení ducha, každé srdce ZiarmoTOSeiné rádo ji poslouchá! Nato obrátí se k hudbě a zipívají: Zima je, ztunička, zdmou se třesem, hrajte nám, muziky, něco vám nesem! Dají jim peníze, eo měli smluveno a hned spustí: Páni muzikanti, deku jem vám, žié jste nám zahráli, kátovským pannám. Všecbněm ipamnám, už máme dost, my vám děkujeme za zdvořilost. Také chasníkům poděkují: Vy, páni mládenci, děkiujem vám. že jste se sem sešli na. ten náš bál. Na tetu náš bál, k té muzice, my vám děkujeme z plna srdce! Hudba zahraje tuš, dívky odcházejí, pomalu ke dveřím., ale už je tam zase prosí ohasníci za taneček a. vedou do feola a »ko:nopická« vesele trvá až do bílého dne!

Se 27 obrázky.

Asi tak na polovici cesty mezi Nespoinuikem a Přešticemi leží úhledná obec, kol dokola lesy věnčená. Skáš o v, dříve tafcé zvaná Skašova. Lhota, čítající 103 čísla (popisná s 550 obyvateli vesměs české národnosti. V obci té ode dávných dob (dle dohadu občanův asi 150 let) kvete lidové Mínění hračkářské, s jehož výrobky ze dřeva nenatřeného i pestře malovaného shledáváme se na všech poutích, a výročních trzích (jarmarcích) po širých krajích Československa.

Určitý rok, kdy hračkářské umění ve Sjkašově vzniklo, nebo kdo je tam snad odjinud přinesl, není nikomu z obyvatel tamních známo. Dle mínění p. Matěje Bokia z čp. 85, jehož pirapraděd již dle rodinné tradice! hračky po dioimácku robil, a v jehož rodině yý; roba hraček uchovala se až na naše doby, vznik a původ umění toho hledati sluší ve Skašově v čp. 51, v domě nynějšího starosty obce p Františka Bokra, tode až dosud od nepaměti říkají »U tirak-slířů«. Zmíněný ;P. Matěj Bokrse doimnívá, že byl to jeho onaipraděd sám, který v op. 51 jal se prvná dřevěné hračky robiti, vrátiv se do své irodné oboe v druhé polovině 18. století jako vysloužilý^voják; avšak přesvědčivého důkazu pro tuto svoji domněnku nemá. Snad