Břevnovský mnich Aleš o staročeském slavení vánoc (o koledě) ve věku 14 ?

Loni uveřejnil sa tomto místě Zíbrt studii o t. zv. i._jnětníkovi staročeských tra de vánoóníoli, Ajšov'. mníchn břovnovšké*" Svědectví jeho je prý dochováno ve skladbě Jana z Holešova o Štědrém večera. Držel se hlavně knihy Usenerovy z r. 1889, jež zadala dva r>> :oplsy: ztricený, kdysi 0'onuWcý, a úplnější, wolíenbúttelský. Všiml si také nových prací Nejedlého o Janu z Holešova a hlavně podle Usenera podává obsah knihy. »Za prvotrího pamětníka těchto obyčejů.. .pokládám Alše a proto jeho jméno stavím v čelo článku*. Jan z Holešova uvádí také »podle paměti mnicha Alše« začátek jedné písně kolední: »Vele, vele stojí dubec prostřed dvora —« a Zibrt si všimJ, že týž c;tát uváuí r. 1436 moravský kněz Matěj.

Úkolem Zíbrtova článku bylo jen podati názory o staročeském slavení vánoc. K tomu článek stačil úplně. Zíbrt sám napsal, že vlastni řešeni záhaa o téso i-^ižc; o ekává o i n'ných. to se již star0 ve vzorné filologické práci AI. Bruckniera v Rozprawach Akademii umieje.tnosei, wydz. filologiczny, tom LIV. str. 308—351 (Kraków l&lb) Poněvadž tato práce uo'á'ostmi válečnými zůstala u nás neznáma, chci zde podati stručný obsah této práce ukázkou, jak dokonale dovede pracovati instrument filologický.

Brůckner podává napřed několik dat o Jaruu z Holešova; knížku La gam šero aatuje zcela přesně do r. 1397—1405. Nalezl v Katalogu Wisloclého dva dosud neznámé rukopisy tohoto díla krakovské, jeden asi z r. 1404, druhý (opis prvního) z r. 1419. První'rukopis krakovský je správnější a úplnější než rkp. olomúcký z r. 1426; podle rěho také Brůckner vydává práci Jana z Holešova znovu (str. 322—348). Je to vydání velmi pohodlné a saiadno přístupné; starší vydání jím ztrácejí všechnu cenu.

* Briickner ovšem srovnává taká svůj text se staršími edicemi; ukazuje srovnáním s rukopisem wolfenbiittelským, jaké nesmysly vznikají krácením a chybnými opisy; stačí pouhý pohled, tak je věc jasná.

Briiokner se také zabývá domněnkou Usenerovou, »že auitorem pierwotnego tekstu (byl) mnich Alszo«. Dokazuj© zcela správně: Aleš přispěl Janovi z Holešova jenom falešnými etymologiemi a vymyšlenými historiemi. Vlastní práce popisná náleží jenom Janovi. Všechno opět ukázáno zas-3 tak, že stačí pouze pohlédnouti na příslušné stiránky Bruoknerovy, abychom viděli, jak mnich Aleš, domně'ý pamětník staročeských vánoc, se rozplývá v mlhy fantasie, z nichž vzrostl.

Krásný je Briicknerův rozbor obou spisů Jana z Holešova; ukazuje péjtne, že výiilad pisně »n,ospodine pomiluj ny« je »zawia.z-