kiera, pierwszym slawistiyki« a Largům šero (Štědrý večer) »za pierwszą próbę folklotru«. Jan z Holešovia je tedy osobnost vzácná v s\é uooé. ijitu.e, ze na te dráze nevytrvai, péro zahodil, ťři-pomíníá Husa svým věrným katolictvím i svou horlivostí vlasteneckou. A tíriickuer konci svou práci krásnými slovy: »ciaženie.. ku narodowi i jego językowi, dbałość o rodaków... przebija w benedyktynie brzewnowskim jak i w magistrze praskim (Hus) a świadczy o całej atmosferze, o rozbudzonym ruchu umysłowym i patryo-tycznym, cechującym ówczesną, Pragę i Czechy*.

Ale nejkrásnější je v knize Bruckaefrově rozbor onoho citátu koledy: »Vele, vele dubec stojí prostřed dvora«. Tento citát již od dob Pelclových straší po našich příručkách; a citoval jej z Jana Holešovského již r. 1436 kněz Matěj (jeho zpráva není samostatný uoKiaa, nyDrž, ja't pouhé srovnání*. světící, vzata z díla Janova), ale nikdo se nesnažil srovnati jej se živoucími dosud ko-leaami. »Heie.v beiej syna můj« je 7enom pokus o výklad, jenž musí ustoufpiti positivnímu zjištěná Briicknerovu.

Ba'uekner neTp^ve zjišťuje c;tát, ukazuje, že forma, »B«,li. Beli drabec stojí prostřed dvora« i s tím učeným výkladem, jak Čechové se klaněli boha babylonskému, náleží učené autoritě mnicha Alše a že ^e prostý výmysl, jako všecky. Jan z Holešova ukazuje sám níže, že zpíváno »Wele, wele« a že toto »wele« jest antiquum, ad-verbium Boenucale, quod idem est quod valdc< (staré příslovce česL5. jež Zinamená tolik jako »mnoho«). Ukazuje pak z výkladu, Janova, že to byla koleda, dosti ďcihá, v ní že se jednotlivé siohy uváděly vždy tímto veršem. A hledal pak ve sbírce maloruských koled, kterou vydal Vlád. Hnatjuk ve společnosti Ševčenkově roku 1914, co by se s tímto staročeským veršem shodovalo. A n a 1 e z 1:

Hnatjuk. c. 67. var. 4: A v pana, v pana Ivaria svjatyj večer: Stojala jabłonja posered dvora Na tej jabłoń ji zołotaja kora. Zoíota^a kora to jeho žena. A čto počečka, to jeho dołecka. A čto vitočky, to jeho ditočky. A čto sučečky, to jeho syn očky. Buvaj že zdorov, sam pan chozjain. I z novým ludom, i z vsim rodom N^ satn poboř1, s svoi^iu semejn.

Tamtéž č. 74, var. 1.: V niašobo piania hospodareńka Bih mu dav: ne zazdrostite, panova brat j a, dast i vam-^ Stoit sosnoůka sered rynońka. V koreni sosny perepilońki. A v pni sosnovým jasi pčolonky. V veršeňku sosny čorni kunońky — Perepilońky panuTiJi obid, j^.si p^o^ńky panu na medok, ěorni kunońki pani

j na šubu----— 'V +émže č. 74 var. 6: Sered podviry zelenyj

j a vir — týž výpočet: pod javorem boibry — na šnbu, uprostřed včely — med do stoln, nahoře sokoly — na Boží chválu...) ptd.

A k tomu ještě doldává: Kdyby snad někdo s těmito krátkými koledami nebyl spokojen, af si vezme koledu polskou, zaipsanou. v Kiermaszu Wieśnlackim okolo r. 1615, jež obšírně vypočítává plody v lese, na humně i v komoře, jakých koledníci přejí hospodáři — nebo žertovrou polskou koledu, vydanon Glogerem v Pieśni ludu 1892. A ovšem i v tiěch je takový úvodní verš:

Gloger, c. 106: O j na gumien e czku rośnie jabłoneczką Hel lpluja. Na tej jabłoncze złote galązeczki... listeczki... kwiä-

teczki... j^bluszkp.. A któž ^e oberwał? Nadobna Anuśka___ dala

ojcu ... matce ..'. bratu ... siostrze .'.. kochankowi.

Gloger, č. 107: Na ś r ó d d wora j a w o r stoi. Hej leluja. Na jaworze złoti rzęsa. I poleciały rajskie ptaszęta, stirzęsły. ią, dziewczyna pozbierała i złotnikowi kubek z niej ulać kazała. Kto