się, będzie. zeń napijał? .. Młodzieńcy, oo .przywożą podarunki — pierścionki. Tobie koleda — nam wina beczka atd.

Je tedy jistě správný vývod Bi"iicíknerův konečný, že ten dubec (javor, jabloň, sosna) prostřed dvora (humna, rynku) je "typický úvod koledy, jež pak oipírá své blahopřání pro přišlí rok o nějaká typická znamení tohoto stromu (haluze, listí, vrch, kořen atd.).

Ale Biucknetr také správně ukazuje, že n& té celé koledě není nic poitarisnéno; tmi pacla také domněle nejstarší píseň staročeská. Je to koleda jako ty druhé, jež jsou doloženiy velkým obloukem přes Slezsko, Polsko až nja Malou Kus — a nepochybně byly i v (Jeehaen p sne s »'j a v o ľ e m«, »] a b i o n í« atd., jak jsou doiozeny dále na východ.

Zde tuto část práce Brucknerovy jsem uvedl obšírněji, aby čtenář viděl, jak dokonale pracuje tento filologický aparát. Otázka o písni »Vele vele dubec stojí..« je tím vyřízena definitivně.

Ale zrovna tak přesně jsou provedeny i ostatní části práce Bruckmsrovy. Jeho výklad, jak došlo k tomu, že mnich Aleš byl pokládán za-Němce; jeho rozbor pramenný (Jáni z Holešova užil oblíbené tehdy »Kroniky o třech králích*); srovnání s texty polskými i latinskými atd. Brůckner zná ovšem dokonale literaturu předmětu, dovede najíti stopu takřka zamlklou —< a práce jeho je vzácný příspěvek k dějinám české literatury i českého folkloru.

Prof. Flajšhans seznamuje v předchozí stati s překvapujícím výsledkem Brucknerovy studie o rozpravě mnicha Jana hoiešov-ského (Štědrý večer). Otázka o skladbě této dnes jest rozluštěna nadobro a podepsaný odvolává vývody, jež před rokem tu uveřejnil o domnělém vlivu mnicha břevnovského Alše na skladbu Jana Holešovského. Za války přerušeny byly všecky výměnné styky knihovny Národního musea a podnes prese všecky snahy se mi nepodařilo mezery, za války vzniklé, doplniti. Proto vítám s radostí článek přítele Flajšhanse do tohoto vánočního čísla.

Než podám jiné příspěvky přirovnávací o koledách staročeských, upozorňuji, jsa dnes ;nž veden Brnoknerovou prací, že i v našich a zejména v moravských koledách zaznívá ohlas koled maloruských a pcjlskýoh, jak je Briiokner uvádí. Stojí tyčka ve dvoře, hruštička a pod. a pokračuje se pak v obdobném rozdávání plodů, částí stromových, rodným i milým.

Sušil, Moravské národní písně s nápěvy, 2. vydání v Brně 18R0: Str. 749, »Stojí tyčka prostřed y dvoře, chvála bud. mocný Bože, chvála buď v nebesích... Stofií tyčka prostřed dvorecká ... (o chrněli).* — Malorunkým koledám podobá se str. 751. »Stojíohrušii-ěka v jaboru (Sušil připisuje: vejboru. Myslím, že znělo původně: ve dvosru), širší nahoru než dolu. Jsou na ní hrušky zeleny, od slunečka jsou červeny. Kdo ty hruštičky očeše, ten svěj milence dar pošle. Syneček xáno brzy vstal, všecky hruštičky očesal. A svěj milence dar poslal. Přijmi má milá tento dar, jako bych tobě na sta dal. Já ten! dar nesmím přijmouti, nemám si ho kam scho-