dání nákladníka piv Melichara Witticha ze Streitfelďu dne 14 září 1788 na magistrát, který poznamenav, že si nákladníoi piva vařeni ještě neodyykli vypékání koláčů a jich rozesílání stálým; odb&ra-tehim; zažádal tudíž výslovně za obnovená uvedené zápovědi. Magistrát obDWil 17. září t. r. čj. 6580 loňský zákaz, jímž zapovězeno nákladníkům piva vaření ia šetaikýřům v různé, roční, době odběratelům dávati dary v podobě housek (Stritzel) a koláčů a znova zákon v čas blížící se oslavy svátováaLavské vyvěsil nia úředních prfcniech.

Starý tento,zvyk dědil se v Brumově od nepaměti z pokolení na pokolení. Provozoval se ve svátky vánoční a potřebný k vtomu úbcp- uchoval se dosud v některých domech, na příklad široké kožené opasky plíšky ozdobené, vysoké čepice a j. v. Nynější mládež však již nevěnuje starým těmto zvykům pozornost a musela jsem Se obrátiti na staré hospodáře, chtěla-li jsem tuto památku písemně zachytiti, aby se v tisku uchovala příštím pokolením.

Za Bietlemaře chodili mládenci ustrojení v bílé přiléhavé, vlněné kalhoty, na nohou v boty s holinkami, opásaní širokým koženým opaskem, ozdobeným lesklými plíšky nebo přaskami. Š ramen viisela jim široká, bílá halena z ovčí vlny, jakou nosí ještě sem tam staří Valaši u nás. Na hlavě měli paruku z konopi sahající až po pás a na ni vysokou čepici, kolem dokola oyěšenoiu různobarevnými pentlemi. V ruce drželi těžkou barcu (palici), na níž několik kovových kroiužků hrkalo, když při zpěvu i řeči tloukli jí o zem. Chodívali od Štědrého večera až do Tří králů od domu k domu každý večer. Za prorvedení Betlemarů se jim v každé chalupě dostalo odměny, nejčastěji peněžité.

Napřed vejde do dveří bíle oděný anděl s papírovým Betlémem v rukou a zpívá: »Viliensi konsitore alva salva tore, aster noster kátasepi Gabrielis ore.«

Za ním stojící pastýři, Fe do r, Š t a c h o a Kubo. pokračují: »Gubernatus (L j. puer natus)- in Betlemus Jeruzalem,, leta domine oklamane.

Fedor: Čo nám tot tak prevelebně zpívá, andělé, pánové, ptáčkové nebo študenti! Nevím, kady som si to zasel, že 'sé odtáa ziniierkovati nemohu! Nevím, čo mám činiti, musím převelmi volati. Volal bych na bratra Štachu svého, ale nevím,, zdáli se mi oave. Ale budu prumbírovati: Hurdy, burdy, bratře Štáchp, zaniechaj Kubovi stádo! (Tluče při tom baltou o zem.) — Štaeho: Co voláš, pre Bolia, neb som ve velkém stračím! F. A. čože by ti bylo? Či ti někdo kyjom vypral, n,eb« ti vlk ovce rozehnali Š. Miaě žádný kyjom nevypral, ale mně vlk ovce rozehnal! Kdyby mně byl portval bystrého baránka; kudlatů kozičku, čápka Kubového. jakožto tobě