si noviny, a mám do,st.« Mladí ovšem čtou více. Což naplat, dlo-uhá chvíle Je tu.

', Proto se všichni těší na ideu, který je vytrhne a o němž se bude čtrnáct dní potom povídat. Převlečení hoši za Mikuláše a čerty, p-r.ó-vedou lecjakou taškařinu, často až bujnou taškařinu, ala tím lepší. Docela se uzavíraly i sázky, která vesnic© provede něco lepšího. A dodnes se ztrácejí ze síně dřeváky, putýnky, tluče se na okna, až se před svatým Mikulášem večer zavírá. Potom děti plakávají, neboť chtějí vidět taky »toho světskýho«.

Nic nepomáhaií zákazy, svatý Mikuláš chodí, třebas mu to i úřady zakazovaly. Svatý Mikuláš se nedá zastrašiti. Stalo sę Však, že vyšší moci neznámé zasáhly, Zdala určitě se stalo. O tom ti budou ještě babičky na Černovicku vyprávět: »To vám napadlo tu mládež, že půdou postrašit hajnejeh Anču. Přídou za humnia, bylo jich šest, přeskočí potok a vystuipujou na panskou mez,. Šak jí znáte. Táhne se až k hájence. V tom svatý Mikuláš se zastaví. Ti za ním křičí, aby šel tedy dál, co zevluje, ale rázem i jim přešla řeč. Všude kolem nich se hemžilo myší na sta- Považte si ale, myši! A takovej mráz byl, až lealo za prsty. Všichni se obrátili a alou k potoku. Utíkají, uttíkají a nezastaví až na naší straně. Tu ale Mikuláš povídá: »Kluci, mině se zdá, že je nás o jednoho víc.« Myslete si to podivení, když se spočítali a bylo jich skutečně sedům. »iStoupněte stí do řady, já vás spočítám eště jednou« a zuby už mu při téhle řeči cvakaly. »Osum«. A haleďte, pak jich bylo už jedenáct. Jakoby do nich hrom uhodil. Bídně se dostali domů. To bylo řízení Boží. Dyť taky jeden z nich za čtrnáct dní zemřel. To máte tak: »Voini neměli ©hodit se svatým za ves.«

Dnes tomu nechtějí věřit. To se však zachovává, že nechodí Mikuláši (sv. Mikujláš a čerti) do druhých vesnic. Každý doma. Na svatého Mikuláše, toho, který naděluje v noci do punčoch a na talíře, by se nemělo zapomínati. Jen mu otevřte! Co radostí přinese dítěti takový oříšek nebo jablíčko z punčochy. Co hanby neabedovi malému kousek uhlí a syrový brambor v punčoše! Stokrát lépe dítěti chutná od Mikuláše. A pak: bude nia to vzpomínati, bude to částečka rodinného tepla ss minula. Choďte jen, Mikuláši, a nadělujte!

(S obrázkem.)

Rusínská vesnička Nižný Mirošov o 276 obyvatelích řeckokatolického vyznání ve 47 chaloupkách leží při silnici z Bar-diova do Svidníku na východním Slovensku. Byla kdysi samostatnou farou, nyní je však přifařena do nedalekého Vyšnélio Mirošova. Mirošovská dřevěná »cerkov«, stářím k zemi se chýlící, jest umístěna na mírném svahu mezi vesničkou a silnicí, uprostřed polí. Její západní věž se sotva drží na čtyřech šikmých štenýřích. Také střední chrámová část se nachýlila k východu.