»babinee« (pro ženy), sroubený ze silných trámů. Všechny tři chrámové části v konstrukci vybudovány úpJně samostatně. Věž a loď jsou spojeny zvenčí pouze malou sedlovou stříškou, aby tam »nezatékalo«. Podobná stříška jest i mezi chorem a lodí. Šindelové střechy, lehce natřené červenou barvou, jsou malebně odstupňovány. Západní věž sestává ze čtyřbokého šikmého základního tělesa, chráněného dole krytým ochozem a pobitého vodorovnými řadami šindelové krytiny, z prkenné krychlové zvonice se zvukovými otvory a stanovou stříškou a z lucerny s malou cibulí. Všechny tři chrámové cibule jsoii kryty bílým plechem a ozdobeny krásnými kovanými kříži. Zvony jsou umístěny ve zvoničce západní věže, která nahrazuje samostatnou zvonicovou stavbu, obvyklou u dřevěných chrámů Podkarpatské Eusi. Loď je osvětlena pouze trojdílným oknem v jižní stěně, choř má tři okénka na severní, jihovýchodní a jižní straně. Vchodili branka je kryta zvonovitou šindelovou stříškou a ozdobena cibulí na nízké šíji a dřevěným křížkem. Mirošovská »cerkov«, zasvěcená sv. Dimitriu, pochází pravděpodobně z drahé poloviny XVIII, věku, je věkem zchátralá a prosí za pomoc a záchranu. Její bezprostřední okolí bylo na jaře roku 1915 jevištěm krutých bojů, jak o tom svědjí hromadné hroby ruských vojáků, označené velikými bílými Březovými kříži.

Štěpán Dvořák, bývalý učitel v Milevsku, liojrlivý spolupracovník Českého Lidu (ubožák zahynul loni tragickou smrtí v šílenství) upozornil mě na pověsti o divé ženě a divém muži v okolí Vysokého Chlumce, Krásné Hory, na Sedlčansku. Ke studii Jos. Košťála o divých lidech přibývá další řada příbuzných podrobností.

Ve Lhotě Bláhově žil Jos. Míchalec na výměnku u syna Josefa, vdovce s jedním synem, také Josefem. Josef Michalee nejstarší. 85-jetý byl no otci ze statí i Mích1 cova z ťoresic. /^a ' "h dob byl ještě statek v celku, nyní jsou 2, něho dva statky: V. Ptáčka a o.os, liocna. Za nuáai Micinaice nejstaršího rj.au stateK c^n jeho vlastní strýc, otcův bratr. M!"ádí prožil Michalee skoro výhradně u strýce: jezdil s koňmi. Strýc vypravoval rád příhodu o divé ženě, jež se udala na tomto statku jednomu synovi z toho statku prý někdy přeu mnoha lety, jak to sám slýchal. Starý íui-chalec jej jmenoval vždy strejka. Nechme strejku vypravovati!

Jednou Michalcův syn vozil hnůj na pole v »Lampýrai«. Nyní to polí patří ku Ptáčkovu statku. Blíže pole se rozkládá les, patřící ku panství Třebnickému. Po každé, když dovezl na pole hnůj, než se vo-átil, měl hnůj z těch hromad rozházený, ale tak zte-