noc. rozumí sę. bylo po spaní. Htaed vyikroipoy,ali svěcenou vodou a hlídali bedlivě, aby jim divý muiž nevssal dítě. Ven se již neodvážil nikdo, ani Asnka.

Jedeni sedlák žal se ženci na poli blíže u lesa. Jedna žneěka měla také s sebou dítě. Měla je v nůši na podouštěti. Žali. Sedlák chodil od jednoho ke druhému a brousil srpy. Tu spatřil, jak vyndává divý muž to dítě z nůše, svotje tam vstrčil a utekl do lesa. Jak utekl, to jeho dítě v té misi se dalo do hrozného křiku. Žneěka nraštila hned srpem a chtěla běžeti dítěte ukonejšit. Leč sedlák neztratil ani na okamžik duchapřítomnosti a žnečku zadržel: »Opo-važ se! Tu srp, žni! Ono přestane!« .pravil. Znečka se nedala: »Pro-sím vás, pantáto, ^á_ jsem tu hned. nemohu to vydržeti a slyšeti to dítě, co se mu

Asi hodinu cesty od Chocně severně leží roztroušená vesnice a u lesů zapadlá. Horky Kostelecké, která vznikla začátkem 14. století na lesní půdě tehdejšího pomezního hvozdu. V 18. století náležely Horky ku panství kosteleckému a někteří poddaní nalézali obživu mimo obvyklé robotni práce v rozsáhlých panských lesích také ve výrobě ručního šindele a v pálení kolomazi a dřevěného uhlí pro potřebu vrchnosti i poddaných.*)

V článku tomto chceme zachovati pamět o bývalé výrobě šin^ déle, kolomazi a dřevěného uhlí u nás i jejich upotřebení a vzpomenouti i posledních již vymřelých výrobců.

Šindel vyráběli ze dříví smrkového, jedlového a borového; prý také z osikotyého, dokud byly v lesích osiky a ten byl nejlepší s, nejpevnější. Staří šindeláři si vybrali v lesích, kde tehdáž ještě neká. celi celé paseky, vhodné, zdravé a rovné stromy, sekyrkou zasekli do jejich kmene a táhli třísku vzhůru, zdali by se dřevo rovně štípalo*. Stromy porazili, hned syrové rozřezali, pokud byl kmen bez suků, na »špalky«, loket (60 cm) dlcíuhé. Špalky odvezli k »'boudě« a roz-