v Starém Městě Pražském u Daniele Sedlčanského 1594 (přetiskl Zibrt, Jak se kdy v Čechách tancovalo, v Praze, 1895, str. 150 až 160) shoduje se žertovný a satyrický obsah knížky polské: Bar-wiczka dla ozdoby twarzy pánienskiej. Ná pilné žadanie panny Dajgoty Mielostrojskiej imieniem dobrých towárzyszek ucžy-niona. Przez Rádopátrzká Gládkotwarskiego z Lekarzewic, w Wilnie, 1605.

S pijanskými cechy staročeskými (vydal Zíbrt z rukopisův i knih v knihách: Řády a práva starodávných pijanských cechů a družstev kratochvilných a zemích českých, v Praze, 1908; Sladovnické obyčeje, zábavy, slavnosti a pověry v nákladnických domech a pivovarech českých, v Praze, 1910; Pivo v písních lidových a znárodnělých, Praha, 1909; Z dějin piva a pivovarnictví v zemích českých, v Praze 1894) shoduje se příbuzná obsahem: Carmen polskolatinum cechu pijackiego Jodkone Lithvano, Cracoviae, 1600.------

Leander Rvačovský v knize Masopust, v Praze, 1580 (srv. Zíbrt, Masopust z Koblihovic a Bachus souzen a pochován, Starodávné hry, kratochvíle a obřady masopustní, příspěvkem k poznání staročeského humoru, v Praze, 1910), str. 188 až 189, lící příhodu podivnou: »Karel V. v Gentu po rynku se projížděje, spatřil na cestě ožralého sedláka, na kamení v ulici ležícího. Poručil ho k svému dvoru donésti a na své lůžko položiti, když se vyspal a vystřízlivěl, do pěkných šatů obléci, na službu jako císaři hleděti. Zachovali se tak dvořané. Sedlák procítivši, diví sé lůžku, místu, kobercům a jako by očarován byl, křížem se počal žehnati, jako ďábla zaklínati a od sebe zaháněti. Potom k skvostnému stolu a obědu ho přivedše, čistě se měl k jídlu i k pití, dvořanům jako k služebníkům to i ono jako pán rozkazoval. Naposled, když se císař do vole tý komedii nasmál, poručil, aby ožraly hned zase ve spaní vynesen byl, z pěkných šatův svlečen, do sedlských hadrův oblečen a na prvnějším místě byl položen. Sedlák když se na ulici dobře zase vychrápal, jako by se to všecko ve snách zdálo, nejinač se domníval.« Srv. Zíbrt, Z dějin piva a pivovarnictví v zemích českých, v Praze, 1894, str. 109.

Rváčovský zachoval tu variant známých pohádek a rozprávek evropských i slovanských, o opilém sedláku, řemeslníku, mysliveckém mládenci atd., jehož pohříženého do spánku na mol zpitého převezli do zámku. Když se probudil a vzpamatoval, ležel pod hedvábnými nebesy na skvostném loži. Sluhové ho skvostně oděli, uctívali jako prince, knížete, krále. Pak zase opilého v bezvědomí a oděného do roztrhaných šatů všedních přenesli do nuzné jizby řemeslnické, selské.