Je to známá látka, často zpracovaná kriticky od literárních historiků a znalců lidové literatury. Škoda, že Jindřich Bohm, skládaje pro V. Hřímalého text opery komické »Zakletý princ«, neudal, jaké »starší látky« (?!) tu použil, odkud čerpal: Princ dal opíti ševče Ivana, zamilovaného do Evičky, dcery zámeckého, přenésti na zámek, v panský šat obléci a chovati se k němu jako k »Jasnosti« princovské. Ivan uvěří v kouzlo. Vyřizuje poddanské záležitosti. Má zkoušku tuhou v lásce, kdy princ dal přestrojiti dohrou Evičku na princeznu Melanii, vnucovanou za nevěstu Ivanovi. Je v rozpacích a chce viděti pravou svoji Evičku. Honem se tedy Evička přestrojí v domácí šat svůj. Ivan uvěří ještě více svému princovství, oddá se radovánkám, pitce, až zmořen vínem usne. Z rána dal princ opojeného Ivana odnésti zase do dílny ševcovské. Ivan dosnívá knížecí panství, chce si hráti na prince dále. Ubohá matka, Marta Knejpková, nezasvěcená v žert princův s Ivanem, neví si rady. Až švitořivá Ejvička prozradí, co se dělo za spavé opičky Ivanovy. Evička vede Ivana na zámek k audienci. Princ jmenuje Ivana zámeckým, Evička bude jeho ženou. Všechno šťastně skončí!... Tedy látka stejná jako u Rvaěovského. Jak je tato látka oblí-bena; svědčí nové zpracování pohádky »Zakletý princ«, od Karla Buriana, opera »Jak švec Ivánek princem se stal«, »podle starší látky« (Hřímaly?); v těchto dnech provozované ve Vinohradské opeře.

Poláci měli podobnou látku zpracovánu v divadle staro-polském: Z chíopa krol, od Piotra Baryki, w Krakowie, 1637. Osoby hrající: Mysliwiec, Piwowsky, dworacy; Ospalski, Prze-cherski, ciurowie žolnierzcy; Rotmistrz, Pijanowski, Kwasi-piwski, Kuflowski, Dzbanowski, Czopowski, Zyborowski, Moczy-ge.bski (staroč. Močihuba), Brzuchowski, Hryczko, žolnierze; Slu-žalec, Skoczylas, Žyd, intermedianci (v mezihře). V poznámkách bohatý výčet, jak tato látka byla v literaturách zpracována a jak se v lidovém podání tresť její posavad udržuje. Polská hra překvapuje četnými ěechismy, ve jménech osob hrajících i v hovoru.

Dáma dla uoiechy miodziencom i pannom, w której síq za-mykája piesni, tance i padwany rozmařte. (4. vydání.) Obsahuje písně rázu lidového i skladby milostné a módní k tancům domácím i cizím (padvan).

Sada vydání »Facecje Polskie« (s názvy pak pozměněnými) poučuje, jak mnoho pověstí, vtipů, škádlivek polských shoduje se s rozprávkami staročeskými téhož nebo podobného obsahu. O této shodě s výčtem shodných rozprávek pojednám obšírněji jinde.

Fraszki Sowirzala noweg-o (Jan z Kijan), w Krakowie, 1614.