sedách a kratochvílích masopustních, o ohyčejích mužských; Sejmi piekelny, kde radí se mimo Belzebuba, Beliala atd. Szkolny diabeł, Smółka, Liton, Wicher, Rogalec, Latawice, Lelek nocny, Przechyra Frant Klekot, Paskuda zalotnik, Bies, ruski diabeł, řada vydání) nemají v literatuře české obdoby. Leda že bychom přirovnávali Sněm pekelný s právními soudními řády pekelníků v staročeské skladbě Belialu, v němž obrázky čertů shodují se s obrázkem: zlého ducha ve staročeském Belialu, nebo v Masopustě od L. Evačovského. V pozdějších vydáních mizí obrázky čertovských tanců. Ve vydání ě. 127. z konce století 17. zobrazena jsou dřevorytem na listě titulním pekelná muka duší, smažených ve výhni pekelné za mřížemi. Polský obrázek shoduje se úplně s drevorytinami na současných titulních listech českých »Pekelných věčných žalářů«. Eovněž polský Sejm albo consty-tucie domowe, gdzie te żarty prawdę pokazują, których jest artykułov seść, które drukowano w Oleśnicy ná Pacanowskiej ulicy, vyd. 1608 ad., není doložen v české literatuře.

Spisovatel Januarius Sovisralus jest známý autor frantov-ských rozpustilostí, Jan Dzwonowski, o němž viz dále při Frantových Právech. Obsah jest rozpustilý, s posměšky všem stavům a zvláště domovým hospodářům. Knížka jest takořka souborné vydání rozmarných a bujných skladeb Jana Dzwonowského. Vpádu Lisovčíků kozáků na Moravu r. 1619 a 1620 (viz nahoře List o Lisowczykach) týká se příloha při vydání r. 1625 s názvem: Konterfei cudowny, y siła kozaka Plachty ukrainca, który był przyciągnął a Sáydacznym kozakiem do Morawy we dwudziestu tysięcy kozaków wybornych y dzielnych mołodcow, przeciw ludziom nie chrześćianskim w roku 1620, k tomu zlidovělá pak Pieśń kozaka Płachty (Hoj kozaczejku paneż mój).

Uvedenému již staročeskému a staropolskému Sváru vody s vínem podobá se obsahem a způsobem zpracování Sen dziwny, w którym wino y woda o godnościach swych rosprawuią, vydaný r. 1647 od Jana Libického, uvedeného již při skladbě jeho Bachus miraculosus. Vyšel znovu r. 1684.

Německý Eulenspiegel i podle něho česky upravený Enšpigl má věrného, stejně rozpustilého a neomaleného druha v polském vydání: »Sowizrzał krotofilny y śmieszny«, několik vydání, s dřevorytem na listě titulním. Právem objasňuje Ba-decki (srv. dále), jaký vliv měla tato kniha v literatuře i kultuře polské, jak dala vznik celé řadě tisků enšpiglovských, jako u nás v literatuře souvěké české. Německý Enšpigl, zdomácnělý s upraveným jménem; u Čechů, byloděn rouchem polským a zji-načeno jeho jméno upomínkou na sovu (Eule) polsky Sowizdrzał, který s Marchultem, Ezopem a Frantem představují obhroublý