v článku Literarhistorische Findlinge, ve stati 2. (Volksbücher), v časopise Vasmerově, Zeitschrift für slavische Philologie, I. svazek, Leipzig, 1925, str. 261 a 264. Pravda, německý Eulenspiegel nazván tu polsky »Sownocyardłko«, ale název není upraven z českého jména. Prohlašuje Brückner mínění to za nesprávné. Čechové neznali Eulenspiegla na začátku a v první polovici věku 16. Poznavše potom skladbu, nazvali německého Eulenspiegla českou výslovností Enšpiglem. Sovnozrcadlko jest Čechům ve století 16. i potom vůbec neznámo. Krakovský Polák, Polák Němec, přeložil před rokem 1540 německou skladbu a Wietor knihtiskař ji vydal s názvem »Sownocyardłko«. V novém vydání polském (před rokem 1547) byl nahrazen dlouhý a nepodařený název polský novým, stručnějším, kratším, Sowizrzał (později Sowizdrzał). Oba uázvy nebyly překladem, nýbrž jen napodobením německého příjmení. Sowizrzał neznačí Eulenspiegel, nýbrž Eulenblicker. Název sownociardłko jest ovšem jazykově zajímavý pro polskou řeč, neboť jeho složka »ciardłko« rovná se nynějšímu »tarłko« (Eeibeisen). Srv. dziarski, smělý, darski; ziarno, zarno; sioren, sama, v polštině věku 15. až 17. Srv. otisk vývodů Brucknerových pod záhlavím »Slavische Kundschau«, Prager Presse, 1925, c. 247.

Zatím přibyl další výsledek studií Piekarského o polském Sowizdrzalovi. Předložil totiž Piekarski ve sličné úpravě bibliofilské za dar členům Prvního sjezdu bibliofilu polských v Krakově r. 1925 zajímavou knížečku s názvem: »Trzy drzeworyty z zaginionego wydania Sowizdrzała, opatrzył tekstem K(azimierz) P(iekarski).« Jako rukopis tištěno v červenci 1925 nákladem a prací tiskárny university Jagielkmské v Krakově. Bylo 150 výtisků (sto pro členy Sjezdu, 30 pro K. Piekarského a 20 pro úřednictvo tiskárny), 8°, str. 14. Nejsou to dřevořezby neznámé. Otisky jejich podle původních dřevořezeb (štočků), chovaných pod č. 858, 790, 843 ve sbírce dřevorytových desek v tiskárně universitní v Krakově, uveřejnil již r. 1849 J. Muczkowski ve známé sbírce otisků staropolských štočků dřevěných. Zapomenuli na ně i odborníci, kteří o vydání polského Enšpígla psali. Ba přiznává upřímně Piekarski, že jich neuvedl ve své studii o Wietořově vydání Sowizdrzała (výše zmíněné), že také na ně neupozornil Badecki ve své výborné knize. Otiskuje tedy Piekarski v dalším tomto příspěvku původní tři dřevořezby (obrázek Sowizdrzała s textem o trojími křtu; jak šibal pral staré kožichy; jak ošidil ve Frankfurtě židy), připojuje příslušný staropolský text, ale až z výtisku, vydaného ve století 18. Doufejme, že se podaří dalšími objevy získati dalších částic z nejstarších vydání oblíbené lidové knížky staropolské o Sowizdrzalovi. Panu bibliotekáři Národního musea v Praze, Dr. Ant. Dolenskému děkuji za upozornění na obě stati